Laudrup tančí Labutí jezero s Bílým baletem ze Swansea
Když jsem byl malý kluk, Michael Laudrup patřil k mým nejoblíbenějším fotbalistům. Přestože rovnice geniální hráč = úspěšný trenér neplatí vždy, přál bych si, aby se to právě jemu podařilo. Ve Swansea City k tomu má rozhodně nakročeno.
Okřídlené klišé praví, že druhá sezona je pro nováčka nejvyšší soutěže těžší než ta první. Dostavuje se kocovina a často přichází pád. Tým z Walesu zatím takovým syndromem rozhodně netrpí.
Po dvou kolech Premier League je bez ztráty bodu a s impozantním skóre 8:0 na špici tabulky. Před ním je jen Chelsea, která odehrála o zápas víc. Pro klub z Liberty Stadium je to hezký dárek k letošnímu 100. výročí založení.
Ale co je pro mě nejpodstatnější, Swansea si zachovala svůj typický herní projev, který jí vtiskl bývalý manažer Brendan Rodgers. Ten pochopil, že základním elementem fotbalu je přesná přihrávka.
Začal proto praktikovat kombinační fotbal založený na držení míče, pravidelném přenášení těžiště hry a neustálé cirkulaci hráčů. Tedy na atributech, které jsou vlastní především španělské fotbalové škole.
Je to úplně triviální a skoro mě až zaráží, že tak nehraje každý. Princip spočívá v tom, aby hráč s míčem měl vždy minimálně dvě až tři alternativy. A vepředu musí několik hráčů nabíhat sprintem do volných prostorů.
Rodgers v létě odešel do Liverpoolu, a tak bylo otázkou, zda se podaří nastavenou laťku udržet. Tyto obavy se podařilo okamžitě rozptýlit. Zdá se, že vedení klubu mělo při hledání Rodgersova nástupce šťastnou ruku.
Získalo totiž osmačtyřicetiletého Laudrupa, který má bohaté zkušenosti právě se španělským fotbalem. Pět let byl oporou Barcelony, další dva roky válčil za Real Madrid. A trenérské ostruhy sbíral v Getafe a naposled v Mallorce.
Jsou za ním i úspěchy. Getafe dovedl do finále národního poháru a do čtvrtfinále Poháru UEFA, kde byl až v prodloužení vyřazen Bayernem Mnichov. Navíc tu zanechal hlubokou stopu v podobě líbivé hry připomínající léta jeho aktivní kariéry.
Mallorku zase dokázal zachránit navzdory obrovským finančním problémům a odlivu kvalitních hráčů. Má tedy všechny předpoklady k tomu, aby uspěl i ve svém současném působišti, kam ho zlákala klubová filozofie.
Styl Swansea mu musí imponovat. V přesnosti přihrávek v loňské sezoně předčila velšský tým jen Barcelona, Manchester City, Bayern Mnichov, Real Madrid a Chelsea.
Záložník Leon Britton byl dokonce vyhodnocen jako hráč s nejvyšším procentem přesných pasů na světě: 93,3%. Až za ním zůstal mozkový trust Barcelony a španělské reprezentace Xavi Hernández.
„Někdy ty nejjednodušší věci ve fotbale – třeba přihrávka na čtyři nebo na pět metrů – bývají těmi nejúčinnějšími. To se může naučit každý a každý se tak může zlepšovat,“ řekl Laudrup v rozhovoru pro BBC. Je tedy evidentní, že nepřišel nic bourat, ale naopak stavět na pevných základech.
Michu – to jméno si zapamatujte!
Swansea na své výkony navazuje i přesto, že ztratila jednoho z klíčových středopolařů Joa Allena, jenž následoval Rodgerse do Liverpoolu. Laudrup totiž využil znalosti španělské ligy a dobře nakoupil.
Angažoval mimo jiné Miguela Péreze Cuestu přezdívaného Michu. Ten vyvrací nesmyslné teoretické poučky o tom, že v moderním fotbale musejí tvořit hru jen nižší hráči.
Se svými 185 centimetry se Michu na hřišti tyčí jako maják. Vysoká postava mu však nijak nepřekáží. Minimálně kazí, dokáže hru uklidnit a ještě se dostává do koncovky. Za dvě kola dal už tři góly a je králem střelců celé soutěže.
Podílel se i na sobotní hladké výhře 3:0 nad West Hamem. Swansea byla znovu vysoce efektivní. V prvním kole na trávníku Queens Park Rangers dala ze šesti střel na bránu pět branek. Proti Kladivářům si připsala sedm pokusů mezi tři tyče, z toho tři rány skončily v síti.
V obou zápasech měla Swansea míč na kopačkách v nadpoloviční většině hrací doby. Svou dominanci si tedy udržela. Vždyť loni v tomto směru převýšila ve vzájemném zápase třeba i Arsenal, který inklinuje k podobnému způsobu hry.
Na začátku zápasu s West Hamem ještě měla problém se soupeřovým napadáním, ale postupně se začala prosazovat a kombinovat s fascinující lehkostí. Jediné, s čím se musí lépe vypořádat, jsou centrované míče a standardní situace. Tam byla její obrana krajně nejistá a zranitelná.
Laudrup tedy prožil skvělý start do nového angažmá v klubu přezdívaném Labutě. Stane se tu Černou, nebo Bílou labutí? Zatím to vypadá, že Labutí jezero pro něj skončí happyendem. A že Swansea nebude připomínat bývalý Laudrupův klub Real Madrid zvaný Bílý balet jen tou barvou dresů.
Ale teprve čas ukáže, zda Dán na začátku sezony jen nežije z Rodgersova odkazu. Zda je schopen Swansea vštípit i svůj rukopis. A zda loňské 11. místo v konečné tabulce nebylo nepřekonatelným maximem.
