Bum! Prásk! Tak Ryan Hollweg zvedá diváky ze sedadel. Jeho hity zabrnkají na emoce. Jeho obětavost při zblokovaných střelách uvádí v úžas. Jenže Sparta v pátém semifinále ukázala, jak chytře takového harcovníka bez prahu bolesti vyřadit ze hry.
Už jedno z prvních střídání ukázalo, že Sparťané o Hollwegovi vědí. Při rozehrávce rychle posílali puky a hned se připravovali na náraz. Ale tím americký bourák sparťanské hře vlastně jen prospěl, když se její rozehrávka zrychlila.
Podle statistik rozdal pět hitů. Pokud jde o ty samé, co jsem napočítal já, ani jednou při nich nezískal puk. A co víc, vlastně tu možnost ani neměl, protože se soustředil na střet, kotouč ho nezajímal, a do souboje dorazil ve chvíli, kdy už sparťanská akce opodál pokračovala.

Ano, Hollweg měl v sérii svoji důležitou roli. Po čistém nárazu zranil útočníka ve sparťanské defenzivě Michala Čajkovského. Dlouho pak deptal sparťanské přesilovky. Její hráči v nich působili jako kolovrátek. Furt a furt trefovali prvního hráče, kterým byl často právě Hollweg. Ano, brání pozičně velmi dobře, ale chytrost ho vyřadí ze hry.
Sice v tu chvíli nebyl na ledě, ale Adam Polášek při rozdílovém gólu Sparty ukázal, jak ochromit takový poctivý obranný blok. Stačilo napřáhnout a dva plzeňští hráči mu padli do rány. Pak už je jen objel, počkal si a vybídl Jaroslava Hlinku k rozhodující trefě.
Ano, Hollweg dokáže být zatraceně platným hráčem, který soupeře rozleptá. Ale jen když mu to soupeř dovolí.


