
Tahle podceňovaná parta zvládla nečekané. Reprezentace ovládla základní skupinu mistrovství světa i v konkurenci Ruska a Švédska. Triumf si pojistila skalpem Švýcarska 5:4. Opravdu skvělý počin. Ale pozor, zpátky na zem, ne všechny překážky na cestě do čtvrtfinále odklidila.
Šampionát začal pro národní tým skvěle. Překvapivým vítězstvím nad Ruskem a jízda pokračovala až do debaklu Norska 7:0. Jenže pak české výkony začaly mít klesající tendenci. Udřenou výhru nad Kazachstánem lze přičíst únavě, ale pak Vůjtkův výběr proti Dánsku ani Švýcarsku nehrál tak jako na začátku turnaje.
Zvlášť Švýcaři nacházeli v české obraně dokořán otevřená okna. Sice v první polovině duelu nebyli lepší, ale když zaútočili, brankáři Francouzovi se rosilo čelo. Postupně dokonce přebírali iniciativu a co je možná nejhorší zjištění, že jejich přesilovky byly zvučnější než ty české. Takový výkon (z druhé poloviny zápasu) by zkrátka na Rusy či Švédy nejspíš nestačil.
Je potřeba si pojmenovat nedostatky, když existují, ale není to tak, že by si tento tým vítězství ve skupině nezasloužil. Zasloužil. O to pozitivnější je, že pokud se vrátí ke své hře z prvních čtyř zápasů, bude vyrovnaným partnerem i v duelu s velmocemi.
Ve skupině si uhrál setrvání v Moskvě i papírově nejslabšího soupeře do čtvrtfinále, tím jsou Spojené státy americké. A když trenéři restartují tým do předchozího režimu, ve kterém dokázal dominovat, zařadí se do fronty na medaile.