Mavuba při gólu Plzně? Strašný, děsný... Nejstarší i nejlepší byl Lafata
I když výsledek nedopadl podle představ Sparty, dá se říct, že podala nejlepší výkon v sezoně. Bylo to ovšem dané i tím, že Plzeň hrála relativně ofenzivně. Letenští měli více prostoru než v jiných utkáních, kdy museli hrát do plných a otevírat kompaktní obranu soupeřů. Zápas opticky vypadal, že se hodně útočí, ale ze strany domácích byl efekt nula.
Každopádně mi přišlo, že Sparta byla oproti předchozím vystoupením znatelně silnější v kombinaci. Abychom ale mohli mluvit o opravdovém zlepšení, počkejme si na příští kolo, kdy hraje v Jablonci. Pokud ještě chce zabojovat o druhé místo, tak už nesmí ztrácet.
Aby se v lize pohybovala nahoře, musí opakovaně podávat dobré výkony, a ještě k tomu dávat góly a vyhrávat. Proti Plzni se jí to mohlo podařit, zápas mohl skončit minimálně remízou. Viktoria dala gól, pak se snažila utkání hlídat, nakonec na to mohla doplatit, ale měla štěstí, že v rozhodujícím momentu stál Tal Ben Chaim v ofsajdu, byť v hraničním.
V neděli mi připadlo, že nejlepším hráčem Sparty byl v pětatřiceti letech David Lafata. Odevzdal nejfotbalovější výkon ze všech, ostatní za ním pokulhávali. Není to typické, aby nejstarší hráč byl nejlepší.
Jak je to možné? Neznám vnitřní prostředí ve Spartě. Je složité soudit, jaké jsou vztahy v kabině a podobně. Ale u vás ve Sportu jsem si přečetl rozhovor s Rézou (Janem Rezkem), který mluvil o tom, že třeba v Plzni je víc rodinná atmosféra.
Je to logické. Kádr Sparty je tvořený hráči několika národností a ve Viktorii jsou vyjma v drtivé většině jen Češi a Slováci. Než si takový babylon sedne a vytvoří se společný náboj, tak to samozřejmě trvá a někdy se to ani nepovede. Což se ve Spartě klidně může stát. Výsledky nejsou, pohárové příčky se vzdalují a nervozita stoupá.
Přijde mi, že zahraniční hráči by měli v zápasech proti Plzni nebo Slavii odvést pro Spartu lepší práci. Začnu u Jonathana Biabianyho. Je moc hezké, že v počtu driblinků je nejlepší v lize. No jo, jenže rozhodující je efektivita.
V prvním zápase po svém příchodu nahrál na gól Lafatovi, ale od té doby nic. Dalším je podobným příkladem je Tal Ben Chaim, u kterého si nevybavuji jedinou gólovou akci. Čili efektivita je u těchto borců abnormálně nízká. Když to srovnám s Martinem Zemanem, jenž v Plzni pouze střídá, tak za mnohem kratší časový úsek posbíral tři asistence.
Zápasy se rozhodují v pokutovém území, tam ale Sparta kulhá. Pořád se mi zdá, že složení sestavy není tak efektivní, aby vedla ke gólům.
Ještě se musím zastavit u chování Ria Mavuby před brankou Daniela Koláře. To mi neskutečně vadilo. Okolo centrujícího Hejdy jen ledabyle proletěl, udělal okolo něj nepochopitelný oblouček... To je z pohledu defenzivního záložníka strašné.
Pojďme si říct, co je prvním úkolem středového hráče, jenž má na trávníku obranné úkoly: tím prvním je nenechat se snadno obejít, kvalitně číst hru a ztěžovat ofenzivním hráčům soupeře život. Druhým úkolem je nenechat protivníka odcentrovat. Mavuba místo toho proběhl okolo Hejdy jako školák. Strašný, děsný...
Zarazilo mě - v kontextu toho, že proti sobě nastoupila dvě kvalitní mužstva - vysoký počet faulů. Hlavně u Plzně, která během devadesáti minut faulovala šestadvacetkrát. To je obrovské číslo. Na takovou úroveň bylo hrozně moc přerušení. Neříkám, že se zápas přímo zvrhl, ale ostrých zákroků bylo hodně.
Samozřejmě, bylo to dané i ofenzivním pojetím zápasu, ale třeba stopeři Plzně na můj vkus příliš faulovali. Například Hejda na půlce přepálil Ben Chaima. To měla být jasná žlutá karta, byl to zřejmý zákrok bez míče. Proto jsem rozuměl stížnostem trenéra Sparty Andrey Stramaccioniho a i některých hráčů k výkonu rozhodčího Radka Příhody. Utkání mělo být karetně jinak ohodnoceno.
