Sparta doma selhala. Musím respektovat, že Teplice zvolily velmi dobrou taktiku. Hrály na protiútoky, kde využívaly rychlosti, ale hlavně poctivosti hráčů v nábězích. Oproti Spartě šly dopředu ve sprintu a ve čtyřech pěti lidech se tlačily do zakončení. Naopak Sparta strašně pomalu doplňovala hráče do útočné fáze. To byl základní rozdíl mezi oběma týmy.
A tím dalším byl výkon stoperů. Byl jsem nadšený z Alexe Krále. Způsobem hry, kdy v rychlosti vyvážel míče, útoky se snažil zakládat kombinačně, byl rozdílovým hráčem utkání. Sparta, jelikož Teplice poměrně dobře napadaly, volila pouze nákopy směrem vpřed. Způsob chování sparťanských stoperů byl strašně stereotypní a čitelný.

V kontextu celého zápasu rozhodlo neproměňování šancí. Stanciu s Pulkrabem měli stoprocentní možnosti. Kdyby byl na Pulkrabově místě Lafata, balon uklidil po zemi na dlouhou tyč. Sparťanský útočník ho ale namířil přesně do brankáře Grigara. Sparta hlavně v prvním poločase nebyla schopná své šance využít, nicméně Teplice byly v celkovém pojetí fotbalu modernější především v rychlém zakládání útoků, vyvážení míče, výborně hrál ve středu pole Kučera.
Po změně stran se mi zápas i celkem líbil. Měl tempo. Bohužel pro Spartu vstřelily Teplice branku po hrubé chybě v základním postavení. Bránící hráč nemůže stát blíž k lajně. Pak hlídá jen vzduch. Poslední hráč u postranní čáry musí být vždycky hráč soupeře, obránce musí stát zevnitř. Situaci podcenil i Radakovič, ale klíčová chyba byla jednoznačně v základním postavení, kdy měl Chipciu útočícího hráče vytláčet do lajny, tedy do méně nebezpečného prostoru.
Ostatně, kdyby Teplice několik rušivých protiútoků lépe vyřešily, mohly vstřelit víc branek. Sparta se s blížícím se koncem zápasu jen trápila, snažila se dopředu dostat pouze nákopem, pološanci měl mladý Hložek, jehož velmi dobře vykryl Král. V této situaci se zachoval doslova předpisově, kdy se nesnažil hráči sebrat míč,