NHL v Praze? Počkejme si na kvalitu utkání. Kubalík se v zámoří prosadí
Dívám se na program pátečních zápasů: Boleslav - Litvínov, Zlín - Pardubice, Karlovy Vary - Sparta, Chicago - Philadelphia. Zajímavý výběr. Dobrý byznys ze strany NHL, začínat soutěž v Evropě. Na takový zápas se normálně nedostanete, bude vyprodaný stadion, o lístky je velký zájem. Dobrá propagace.
Extraliga pochopitelně jen těžko může NHL konkurovat, je to nejlepší soutěž světa s nejlepšími světovými hráči. Na druhou stranu si vůbec nemyslím, že by to fandům nějak sebralo chuť vracet se pak na extraligové zápasy. A taky si počkejme, jakou vlastně bude mít duel NHL v Praze úroveň.
Přece jenom, zámořské týmy nemají tak dlouhou přípravu jako evropské, rozdíly se v úvodu smazávají. Jen si vezměte, jak dopadla Philadelphia v Lausanne (3:4). Padla s průměrným mužstvem. Nejsou rozjetí, teprve na začátku sezony. Předpokládám, že to nebude tak kvalitní podívaná, jako v prosinci nebo v lednu, kdy už se jede na plné obrátky.
Na druhou stranu, atmosféra by mohla být dobrá. Plný stadion. A naši lidi umí lépe fandit, než se fandí v Americe a v Kanadě. A taky se těším na Dominika Kubalíka. Bere to pěkně postupně. Prosadil se v české lize, byl nejlepší střelec. Odešel do Švýcarska a zase tam byl nejlepší střelec. Postupně se zvedá, přechází do lepších soutěží. Je ve zralém věku, nejvyšší čas NHL vyzkoušet. Podle mého se prosadí i tam.
Kubalík se posunuje každým rokem. Vzpomínám, když jsem ho měl v přípravě na mistrovství světa 2016 v Moskvě. A vyřadil jsem ho z kádru vlastně až na šampionátu poté, co přijel Radek Faksa. Kubalík už tehdy na nároďák měl, chyběl mu jen kousek. To ukázal další rok. Pořád se zlepšuje. Vím, že chtěl už tehdy hrát. A kdyby Dallas postoupil, jde Kubalík na soupisku.
Líbilo se mi, jak vyřazení vzal. Věděl, že má všechno před sebou, bral to sportovně. Hned příští rok se do národního týmu dostal a prosadil. Samozřejmě, mladší kluci tohle vezmou spíš. Když je vám dvacet osm let a pošle vás trenér z mistrovství domů, můžete zahořknout. Když máte dvacet jedna a sami cítíte, že jdete nahoru, zlepšujete se, tak víte, že to časem přijde. Že se do národního týmu dostanete. Když ne letos, tak příští rok určitě.
To byl i Dominikův případ. A teď se můžeme těšit na to, co ukáže v NHL.
