Zdeněk Haník
19. ledna 2015 • 13:57

Vysoká hra Zdeňka Haníka: Existuje trenérské know-how?

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Chci koupit Hradec. Dluhy jsou nesmysl, říká Ulich
Vecheta proti Spartě dvakrát na hraně, ČK pro Tanka správně. Liberec měl mít penaltu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Trenéřina je krásné a vzrušující, ale také nebezpečné povolání. Z minulosti známe trenérské deprese a dokonce i sebevraždy. Toto povolání láká bývalé hráčské hvězdy, i ty, kterým nebylo dáno v hráčské kariéře se prosadit. Jedni i druzí hledají tajemství trenérské magie.



Know-how je moderní výraz, který Ottův slovník naučný, mimochodem stále účinný zdroj výborně stylisticky formulovaných informací, ještě neznal. Znamená souhrn poznatků, znalostí a postupů v určitém oboru získaných dlouholetou zkušeností.

V úvodním rozhovoru pro tento seriál pátečních článků jsem na větu redaktora: „Spousta trenérů nechce poskytovat informace konkurenci, neboť si chrání své know-how,“ opáčil: „Tomu se směju. Jaké know-how? Není co vyzradit! I rozhodnutí největších trenérských frajerů jsou dílem okamžiku, která zpravidla přicházejí po letech práce a jsou nepřenosná na jiné osoby.“

Tato moje slova vyvolala reakci jednoho čtenáře, který mi napsal nesouhlasný, leč věcný a kultivovaný mail s jiným pohledem na věc. Psal o tom, že „individuální trenérské know-how je to nejcennější, co může trenér mít, to, co odlišuje úspěšného trenéra od jiného, co je jeho nejcennější profesní originalitou. To však jen za předpokladu, že toto know-how je výsledkem jeho vlastní profesní cesty, dlouhodobého vlastního praktického ověřování.“

Vysoká hra Zdeňka Haníka Vysoká hra Zdeňka HaníkaFoto spo

Mezi to řadil oponent mého článku i mnou citovaný názor o díle okamžiku. Já se však domnívám, že jeho názor není v rozporu s mým. Většina trenérů se skutečně stane špičkovými zpravidla až poté, kdy se jim podaří nasbírat odborné vědomosti a především životní zkušenosti. Zejména ty se pak podílejí na utváření stavu, kterému se v běžném životě říká moudrost.

Jejím obsahem je nejen bohatství hlavy, nýbrž i bohatství srdce. Moudrý člověk dokáže nejen racionálně, ale i emocionálně vážit své názory i svá rozhodnutí, a hlavně, dva bujné koně (rozum a cit) dokáže držet v harmonickém a výkonném spřežení. Takový člověk má zpravidla již notnou dávku empatie, pochopení, solidarity, ale i potřebné množství odvahy i přísnosti a rozhodnosti, která zase vyvěrá z důvěry v sebe sama a důslednosti v prosazování svého osobitého názoru.

Jemná alchymie

Jestliže jsem prohlásil „tomu se směju“, vyjadřoval jsem tím pochybnost, že by takto komplikovaně utvářený stav ducha a mysli mohl někdo nějakým způsobem vyzradit. Upřesním to ještě jinak: někdo dokáže na základě zkušeností, studia, citu, instinktu, intuice správně analyzovat, vyhodnocovat, rozhodovat, jednat a tyto ingredience „know-how“ kombinovat podle situace. A teď si představte, jak by tuto jemnou alchymii mohl prozradit?

Dokonce i kdyby chtěl, aby jeho „know-how“ někdo zdědil a upřímně mu v tom pomáhal, jen velmi obtížně by dosáhl, aby se tento duševní majetek na jeho „dědice“ přenesl. Natož, aby někdo odkoukal „know-how“. Vždyť se tato síť utvářela zpravidla několik desetiletí a byla ovlivňována tisíci různých vlivů, které již dávno zapadly v nevědomí, nehledě na osobnostní specifika, jež všemu dávají svébytný nádech.

Takový majetek není třeba chránit před okolím – je totiž nepřenosný. Pokud chránit, pak před sebou samým, aby tento osobnostní poklad nebyl zpronevěřen třeba pohodlností, nepokorou či pýchou. Jedině v tom vidím hrozbu, jak se nechat připravit o know-how.

A je-li tedy trenér majitelem know-how, i přesto jsou jeho rozhodnutí dílem okamžiku a vždycky se činí v určitých souvislostech a příště už platit nemusí, protože se změnily okolnosti a nově vzniklou situaci je nutné hodnotit jinak. Know-how není ani zdaleka zárukou příštích správných rozhodnutí.

Není co tajit

I velcí trenéři se dostávají do krizí, kdy je jim třeba na několik měsíců, někdy i let, zatemněno pro správná rozhodnutí.

Proto se směju, že by se know-how dalo ukrást. Nebo, že by mohl trenér doplatit na to, že si svoje know-how bedlivě nehlídá. Naopak k utváření „know-how“ velmi napomáhá upřímná debata mezi trenéry nebo experty z jiných sfér života. Z toho důvodu jsem i uvedl, že za uzavřeností (nebo střežením know-how) se spíše skrývá strach. Trvám na tom, že normální sebevědomý člověk je zpravidla přirozeně otevřený a trenér, který si úzkostlivě a ostentativně hlídá své know-how zpravidla žádné nemá.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud