Vysoká hra Zdeňka Haníka: MOSTY aneb Překonáme příkop?
V českém sportu je mnoho názorů, tendencí, účelových koalic. Je to vcelku přirozené, stejně jako fakt, že jde hlavně o peníze. Při pohledu do českých dějin zjistíte, že to nikdy nebylo jinak a romantický ideál o sjednocení všech zájmů je nesmysl. Ve sportovní odbornosti ale nastal čas některé příkopy přemostit.
Fenomén „vrcholový sport“ přesahuje hranice, to znamená, že samotné jedno sportovní odvětví, včetně bohatého fotbalu, nestačí vyplodit tolik intelektuální síly ani technologického zázemí, aby ve všech směrech vystačilo z vlastního potenciálu.
A tak je tu výměna informací, odborníků a technologií. Zrodil se tzv. multioborový přístup. Tradičním účastníkem odborného dialogu bývaly tělovýchovné fakulty. Nyní ovšem bohužel nastal stav, kdy dialog fakult, především s týmovými hrami, je silně utlumen, ne-li na bodě mrazu.
Doba, kdy třeba na pražské „alma mater“ působili Kostka, Bukač, Karger či Dobrý a byli respektovanými osobnostmi v herní praxi, je už pryč. Když nedávno přednášela esa světového sportu Ivan Lendl, Bill Beswick a Gérard Houllier na mezinárodním sympoziu MOSTY, pořádaném ČOV, mezi posluchači seděli špičkoví trenéři ze všech sportů, avšak zástupci tělovýchovných fakult chyběli.
Naproti tomu trenéři chybí na vědeckých či odborných konferencích v oblasti sportu, jichž jsem se několikrát zúčastnil. Jsou festivalem sterilních příspěvků s jedinou motivací: čárka za příspěvek do vědeckého sborníku a body do vědeckého curiculum vitae v cestě za akademickými tituly.
Svého času jsem opakovaně burácel na vědeckých sympoziích z řečniště: „A kde jsou trenéři? O čem se to tu bavíme, když tady nejsou ti hlavní?“ Nebyli pozváni a po pravdě řečeno by ani nevěděli, o čem se tam mluví.
Akademické prostředí svým postojem přispělo k rozevření nůžek mezi teorií a sportovní realitou týmových her. Začalo vytvářet vlastní svět, kategorie a slovník, kterému trenéři nerozumí.
Nezajímalo se o to, co trenérské prostředí potřebuje, a stavělo se do pozice „všeználků“. Mezitím však zástupci týmových sportů začali hledat vlastní cesty k poznatkům. To říkám s plnou zodpovědností jako trenér i bývalý vysokoškolský učitel na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
Následek tedy není příliš optimistický: utržený ostrov takzvané teorie na jedné straně a absence náruživé touhy trenérů po vzdělání na straně druhé. Vzdělaností trenérů ovšem nemyslím nějakou akademickou nabobtnalost, nýbrž všeobecný odborný rozhled, znalost souvislostí, kde se případné odborné poznatky snoubí s lidskou zkušeností a citem. Cítění je totiž racionální funkcí dle jednoho z největších psychologů 20. století C. G. Junga.
Sport se neobejde bez odborných pracovišť a institucí. Praxe potřebuje teorii. Jakákoliv teorie ovšem musí být dennodenně ověřována na hřišti. Jinak se uzavírá do svých učeben, a pak se nelze divit názoru jednoho známého hokejového trenéra, že „u stolu se hrát hokej nenaučíš“.
Například pražská FTVS přitom postupuje plně v souladu se svým statutem, který říká, že posláním je šíření vzdělanosti ... pěstování svobodného myšlení, nezávislého vědeckého bádání. Ale třeba fotbal má ze svých stanov jinou úlohu: sportovní výchova mládeže, organizace a pořádání soutěží, řízení činnosti trenérů a zabezpečení sportovní reprezentace České republiky.
A stávající situace? Na obou březích příkopu se pracuje podle stanov, ale výsledkem je prohlubující se příkop. Zástupci fotbalu, hokeje, volejbalu, basketbalu a házené deklarují, že jsou schopni postupovat v souladu za růstem odbornosti a shání veškerý možný materiál ke „stavbě mostu“.
Ivan Lendl prohlásil na sympoziu MOSTY, když vyprávěl o spolupráci s Andym Murraym: „Já nejsem žádný školený trenér, mohu vám pouze sdělit své poznatky o spolupráci s jedním z nejlepších světových hráčů.“ Přítomní trenéři napříč sporty se shodli, že to jsou užitečné informace, přestože přicházejí z jiného sportu a od trenérského samouka.
Čím dřív se zástupci tělovýchovných fakult zařadí do tohoto dialogu, tím lépe pro sportovní prostředí. Jmenované týmové sporty vyslaly signál, že jsou připraveny pomoci překlenout příkop. Voláme na druhou stranu: Most se nedá stavět z jedné strany, jste na tahu!
