Máme to za sebou. Volby jsou vlastně také jakýmsi druhem sportovního klání. Pravda, nehraje se vždy striktně podle pravidel, ostatně i ve sportu dostalo gentlemanství už párkrát na frak. Nicméně historie se neptá na pravdy, průběhy soubojů, pravidla, ale na výsledky. A tak tu máme jasné vítěze i poražené. A zamysleme se, co to může znamenat pro sport?
Věřím, že sportovní čtenář nebude pohoršen, když zareaguji na aktuální téma. Bude to nepolitický pohled na žhavé politické události posledních dní. A ve druhé půlce článku to bude už zase o sportu, jak jinak.
Nedá mi to a začnu malou vsuvkou, která s volbami do Poslanecké sněmovny nepřímo souvisí. Díky dvěma ocelovým kloubům ve svém těle a jiným tělesným nešvarům trávím tento říjnový čas v lázních Jáchymov, kde svým způsobem prosím o odpuštění moje sportem zdevastované tělo.
Jelikož věřím spíše aktivnímu přístupu k léčbě než nějakým laserům a masážím, nutím se jednou týdně k cyklistickému výjezdu na Klínovec. Musím říci, že mě jímá vztek, když vidím vyházené plastové láhve kolem cesty v této krásné krajině. Řekl jsem si minulý týden, že je během 1,5 hodiny trvajícího stoupání na vrchol budu počítat. U čísla 200 jsem to otráveně zabalil.
Elita zvaná člověk
Nejsem nějaký zelený aktivista, ale kladu si otázku, co to je za kategorii tvorů, kteří otevřou za jízdy okénko auta a vyhodí plastovou věc do trávy u cesty. A tak si říkám, že možná před pánembohem jsme si rovni, ale jinak určitě ne. Jsem v tomto směru elitář a hrdě se hlásím k elitě zvané člověk, která dostala do vínku intelekt a svobodnou vůli, která je odvrácenou stranou zodpovědnosti. Prasata a hadi ji nemají. Proč to říkám? Že si nejsem jist, že mají mít všichni volební právo, lépe řečeno mají ho mít jen lidi, jestli si rozumíme.
Máme za sebou přelomové volby. Kladně kvituji, že volily téměř dvě třetiny českých voličů. Ať si někdo říká, že volit nemá smysl, osobně si myslím, že člověk má jakousi etickou povinnost k volebním urnám přijít. Volbou si totiž vyřizuje účet sám se sebou, nejen se státem. Občanský postoj je vnitřní záležitost, nikoliv vnější. A co tedy výsledek voleb může znamenat pro sport?
V první řadě je třeba pro nezasvěcené korektně říct, že podpora státu sice zatím stále není dostačující, ale situace se v posledních letech podstatně zlepšila. Mám-li hovořit za velké sporty, jejichž ekonomickou situaci docela znám, tak se domnívám, že peníze nejsou primárním důvodem úpadku zejména týmových sportů v posledních letech. Největším problémem je úroveň know-how, ale to sem nyní nepatří.
Úředníci o potřebách sportu nemají ponětí
Peníze budou i nadále ústředním tématem ve sportu. Z tohoto pohledu, ač nejsem voličem vítězné strany ve volbách, je tu jistá naděje pro sport. Připomeňme si slib jejího lídra, že sport dostane ve státním rozpočtu podstatně přidáno. A pokud by se stal tváří ANO pro sport Milan Hnilička, kterého vidím na seznamu poslanců, pak by oblast sportu ovlivňoval člověk z reálného sportovního prostředí. To totiž ho na ministerstvu schází.
Už jsem o tom psal, ale m zopakuji, že ministerští úředníci jsou experty na ekonomiku a legislativu, ale o potřebách sportu nemají ponětí. Stát totiž úplně postrádá strategii rozvoje sportu. MŠMT vydává stamiliony korun na mládežnické programy a „cévkuje nás“, zda jsou vyúčtovány podle stanovené metodiky.
Nic proti tomu, pořádek musí být, ale ministerstvo se vůbec nestará, jak byly využity ve prospěch sportovního či výkonnostního vývoje toho kterého sportu. Neexistuje ustavený model jako třeba LTAD (dlouhodobý rozvoj sportovce) využívaný například v Kanadě, který by alespoň obecně stanovil priority jednotlivých věkových období, a tím rámcově zacílil využití finančních prostředků. Ministerstvo tím v rámci nastaveného systému nutí svazy, aby byly výbornými úředníky, ale nikoliv garanty správného vývoje.
Ministerstvo sportu?
Ve zcela nové politické situaci přijde jistě znovu na přetřes téma samostatného ministerstva sportu. Jeho případné zřízení má své podporovatele i odpůrce. Podle informací mezi řádky lze předpokládat, že hnutí ANO podporuje variantu zřízení agentury pro sport pod úřadem vlády, která by nahradila řízení sportu pod ministerstvem školství.
Velká debata může vzniknout, zda budou podporovány pouze vybrané sporty, či zda dojde k rozprostření financí na větší počet sportovních svazů. Stačí se podívat na jih, kde Maďarsko vyřešilo tuto otázku poměrně radikálně.
Pro české sportovní prostředí bude ovšem nejdůležitější, aby jakékoliv politické změny nepřinášely výkyvy v nastaveném financování sportu. Jednotlivé svazy, které jsou na státních penězích životně závislé, již v nejbližších dnech budou schvalovat bližších předběžné rozpočty na rok 2018. Svazy také již musí plánovat reprezentační sezonu, mezinárodní prezentační akce na českém území a mládežnické projekty, tudíž určité napětí z povolební nejistoty je pochopitelné. Některé zahraniční agentury označily letošní volby za politické zemětřesení. Sport už žádné zemětřesení nepotřebuje, užil si v poslední době dost.
