Mistrovství světa je ve varu, ale já se vrátím ještě před jeho začátek, kdy Zinedine Zidane překvapil oznámením odchodu nejen fotbalovou veřejnost, ale zjevně i vedení Realu Madrid. Spekuluje se o tom, že mu bossové tlačili do manšaftu hráče, které tam nechtěl. Odhodím ale spekulace stranou a rád se znovu vracím k ojedinělé osobnosti Zidana.
Ano. Mám ho za rytíře, včetně jeho kauzy s Materazzim, a patřil mezi vyvolené hráče, jako jsou v současnosti třeba Messi nebo Ronaldo . Měl jsem za to, že takoví hráči mají menší šanci stát se dobrý mi trenéry. Díky své výjimečnosti, která je spojena se zvláštním druhem herní senzitivnosti a možná v jistém smyslu i vyšinutosti, vnímají zřejmě hru jinak než ostatní. Zásluhou své abnormality mohou mít ztížené pochopení normality a obecnosti.
Je to pouze moje domněnka, ale myslím si, že takové vyhraněné osobnosti se jen těžko mohou stát metodickými nebo trenérsky strategickými mysliteli. Historie tuto moji tezi ani nepotvrdila, ani nevyvrátila. Někteří hráčští giganti uspěli jako hráči i trenéři, třeba Beckenbauer či Cruyff , oproti těm, kteří neuspěli, jako Maradona nebo Matthäus.
Pavel Hartman před lety vytvořil srovnávací studii osobností Guardioly a Zidana . To bylo v době, kdy se Zidane stal prvním trenérem Realu Madrid. A já jsem na to tehdy reagoval slovy: „Jenomže stejně jako hráč Guardiola nebyl Zidane, tak je málo pravděpodobné, že trenér Zidane se stane Guardiolou. A vzhledem k tomu, že je pro mě jméno Zidane synonymem toho nejlepšího a nejčistšího fotbalu, velmi rád bych napsal za několik let, že jsem se v jeho případě mýlil. Moc bych mu to přál, ale…“
Sestřih finále LM: Real Madrid - Liverpool 3:1. Rozhodly minely brankáře Kariuse
Video se připravuje ...
Teď má Zidane za sebou obrovský úspěch a já rád hlásím, že jsem se mýlil. Opravdu mýlil? Zaslechl jsem názor, že úspěch Realu Madrid není úspěchem Zidana, ale výjimečnosti týmu v čele s Ronaldem. I znalci, kterých si cením, tvrdí, že se neprojevil patrný rukopis slavného Francouze na hře Realu.
Mám na to poměrně jasný názor, který jsem si ověřil letitým sledováním a zkušeností z vlastní praxe i z praxe mnoha kolegů v mém sportu i v jiných kolektivních hrách. Předesílám, že teď mluvím výhradně o mužském vrcholovém sportu. V zásadě jsou dva modely úspěšných trenérů.
První, který bych nazval TVŮRCE DĚJIN. Sem řadím třeba Guardiolu, Kloppa nebo Löwa. Jsou to lidé, nesmírně odborně zdatní a inteligentní, kteří mají díky své geniální a smělé představivosti jasnou vizi, jak chtějí hrát. V podstatě pro ně neexistuje jiná cesta, protože jejich vize je jejich život.
Má to jeden háček! My známe příběh Guardioly, ale mnoho podobných (i kvalitních) leží na hřbitově dějin, protože svou neústupností narazili na tvrdý odpor a ten vysněný tunel prostě neprokopali. Když se to ovšem podaří jako zmíněným třem trenérským gigantům, je to nevýslovná trenérská i lidská slast: prosadit své vidění života, poněvadž hra je život, tlačit proti odporu okolí a vyhrát - to je pocit, s nímž se dá i umírat.
Status geniálního hráče v trenéřině nestačí
Pak je tu druhý model, řekněme MOUDRÝ ZNALEC. Trenéři tohoto typu pochopili, že život je moudrý sám a sledují ho. Nepotřebují nic obracet naruby, protože vnímají, že život to rovná sám nezávisle na našem chtění, pokorně se podřídí základním akordům písně, naladí se a své mistrovství a lidskou velikost projeví v improvizaci na základní téma. Reprezentují ho dle mého odhadu trenéři jako Ferguson nebo Brückner . V házené třeba Gislason (podle slov Filipa Jíchy ) a ve volejbalu to byl Zdeněk Pommer starší.
Zpravidla je baví sledovat, přemýšlet, reagovat a řešit vzniklé situace, víc než tvořit. Vypadá to, že do této party bude patřit i Zidane. Není třeba tvůrce, ale když si dovolí vystřídat Ronalda a řekne „potřebujeme ho šetřit“, i Ronaldo, který by se jinak možná vztekal, sklapne paty, protože to řekl velký Zidane.
Fígl spočívá v tom, že velký Zidane musí být skutečně velký. V takových situacích už mu nepomůže, že byl geniální hráč, to už je v trenéřině jen malý trumf. K tomu musí mít obrovský lidský formát. A Zidane ho má. To jsem věděl už před léty, v tom jsem se nemýlil, ale tak výrazný trenérský úspěch jsem nečekal.
Ať tak či tak, v první řadě mě těší pocit, že osobnost, k níž mám letitou úctu, i nadále potvrzuje svou výjimečnost. Připouštím, že trenérský formát se bude muset ještě potvrdit i „v jiném filmu“, a znovu bych se rád mýlil. Ale i kdyby už žádný film nebyl či se trenérská velikost nepotvrdila, Zidane pro mě bude nadosmrti velkým rytířem.
Související články
