To jsme dopadli… Tlak rodičů na výsledky jejich ratolestí ve sportovních oddílech došel tak daleko, že některé sporty musely sáhnout k zápasům, kdy se skóre nepočítá nebo se dětem neoznamuje. Kdyby mně coby malému klukovi v Rychnově na hřišti u kasáren někdo zakázal hrát na výsledek, asi bych po něm hodil kamenem.
Volal mi jeden známý český sportovec, můj vrstevník a kamarád. Velmi rozezleně mi sděloval, že byl s vnukem na zápasu a že jim zakázali ukazovat aktuální stav utkání, dokonce snad, že nehráli na výsledek. Hned mi vynadal, co jsme to tam v Českém olympijském výboru vymysleli. Uklidnil se až poté, kdy jsem mu vysvětlil, že ČOV nezasahuje do výsostných vod sportovních svazů.
Abych nebyl špatně pochopen, předesílám, že dobře znám hojné případy přehnaně opečovávaných dětí, rodičů, kteří by se na první pohled pro své dítě rozkrájeli, pečují o něj a neustále ho ochraňují. A není jich málo. Vím také, že takový přístup dítě ničí!
Ve skutečnosti totiž rodiče často sledují jen vlastní egoistické cíle. Většinou si při tom neuvědomují, že na prvním místě není dobro dítěte, ale vlastní nenaplněné ambice. Organizují každou minutu dne své ratolesti a jakýkoli úspěch vnímají, jako by byl jejich vlastním. Kladou na dítě přemrštěné nároky, tlačí na výsledky. Neuvědomují si ovšem, že připravují své dítě o osobnost i o dětství. Toho všeho jsem si plně vědom, i chápu snahu vyřešit problém, ani v nejmenším ho nebagatelizuji, ale nemohu se s řešením hraní bez výsledků ztotožnit. Víte proč?
Protože dobře míněný efekt nemíří ke hře či dětem a jejich správné výchově, ale k umravnění zákonných zástupců. Nevíme si rady s přehnaně ctižádostivými a fanatickými rodiči a potíráme přirozenou touhu dětí být lepší než ostatní. Ve výsledku plíživě vychylujeme kyvadlo od přílišného tlaku na výsledek, především ze strany rodičů, do druhé krajní polohy, že se na výsledky nehraje, případně, že na nich nezáleží. A to je podle mě hloupost.
Před časem jsem přednášel pro hokejové trenéry v jižních Čechách a z diskuse mi opakovaně vyplynulo, že jejich prostředí má s tímto fenoménem skutečně velké trápení. Znám to dobře i na vlastní kůži. Svého času mi totiž jeden rodič vyhrožoval žalobou, protože jsme ve volejbalovém projektu „minivolejbal v barvách“ vykázali rodiče z hracího prostoru.
Tudíž si plně uvědomuji, co dokážou rozvášnění rodiče, ale to neznamená, že jim v panice podlehneme a budeme kvůli nim měnit přirozené podmínky dětského vývoje. Osobně bych možná souhlasil s tím nedělat u malých dětí dlouhodobé soutěže, tabulky či statistiky. Naproti tomu výsledek konkrétního utkání má význam potřebné zpětné vazby, a pokud z něj nebudou dělat drama dospělí, tak proč ne?
Děti prohru třeba i opláčou, ale za hodinu jsou v pohodě. Pokud jsme zodpovědní vychovatelé, pak se samozřejmě musíme snažit poskytovat všem dětem, které se v utkání poctivě snažily, nějaký, alespoň malý pocit cit osobního vítězství - třeba jen „ty ses ze všech nejvíc snažil“ nebo „ty jsi od minule udělal největší pokrok“ či „prohráli jsme sice, ale ty jsi výborně ubránil nebezpečného hráče soupeře“ atd.
A rodiče? Já vím, je to zapeklité téma, ale nezbývá nám nic jiného než moudrá a soustavná osvěta. Při práci s rodiči musíme být vybaveni správnou argumentací a mít trpělivost vysvětlovat svoje důvody. Mělo by se tak dít preventivně, to znamená dříve, než přijde problém, stížnost či útok rodiče. Jistě s některými to ani tak nepůjde, ale většina rodičů je podle mě pouze nedostatečně informovaná nebo jim nejsou dobře zdůrazněny záměry a postupy trenéra.
Závěrem bych rád poznamenal, že podporování motivace dětí podávat co nejlepší výkony bývá často kritizováno. Argumentuje se tím, že jsou významnější lidské vlastnosti a že by děti neměly být posuzovány především podle toho, jaký výkon odvádějí. To je pravda, ale pouze částečně.
Společnost, pracovní prostředí a dvojnásob sport se přeci neobejde bez lidí zaujatých pro činnost a usilujících o odvedení co nejlepších výkonů. Jde o to, aby trenéři a rodiče nevychýlili kyvadlo příliš na druhou stranu a předčasný tlak na výsledky nenahradili nesmyslným požadavkem, že výsledky nemají hodnotu pro vývoj dítěte. To je přeci nesmysl.
Související články
