Zdeněk Haník
10. prosince 2018 • 16:27

Vysoká hra Zdeňka Haníka: Co si beru z "šamana" Koláře

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Kdysi na jiném místě jsem napsal: Když něco bolí, volá se Kolář. VIP osobnosti sportovního i společenského života u něho hledají často pomoc, někteří politici dokonce podporu, protože by z jeho veřejně projevené přízně mohli vytěžit politické body. Ano, profesor Pavel Kolář se těší velkému respektu. Proč? I o tom jsou dnešní řádky. 



Zavedu vás v souvislosti s Pavlem Kolářem i na tenisový kurt, ale pěkně od začátku. Seděli jsme jeden večer na setkání olympioniků v Karlových Varech v sestavě J. Kejval, M. Doktor , profesor P. Kolář a já. Vehementně jsme polemizovali o tom, že současným odborníkům, ať už trenérům, teoretikům či manažerům, schází multioborový pohled na sportovní činnost, resp. na sportovní výkon.

Jde o následující princip. Řekněme i přemýšlivý fotbalista nebo basketbalista se stane po ukončení hráčské kariéry trenérem. Je dobrým znalcem prostředí, ale při vší úctě jeho často jednostranný pohled na trenéřinu a odbornost nestačí na fundovaný přínos při výchově či vedení hráčů. Naproti tomu bohužel stále platí, že kdo nebyl vrcholovým hráčem či reprezentantem, nemá ve svém sportu jako trenér na růžích ustláno.

Já vím, že je obrovským bonusem zažít velký svět hráčství na vlastní kůži, ale tato kvalita je pro trenérskou kariéru v Česku stále přeceňovaná a hodnota teoretických poznatků ze souvisejících oborů mírně znevažována. Samozřejmě, je tu i druhý pól lidí (a rovněž jich není málo), kteří přeceňují naopak význam teoretických poznatků a nedokážou je funkčně propojit s praxí.

Tento rébus správného balancování mezi oběma póly stále řešíme. Notovali jsme si tedy s profesorem Kolářem především v tom směru, že současným trenérům chybí něco jako multidisciplinární přístup k odbornosti. Zjednodušeně řečeno expert musí vědět něco o svém sportu, něco o těle, něco o duši sportovce, případně něco ze sociální psychologie v případě týmového sportu a všechno to funkčně propojovat.

Měl by toho vědět mnohem víc i z dalších souvisejících oborů (biomechanika, didaktika atd.), ale vezměte to jako příklad. Zde vidím pracovní filozofii profesora Koláře, kterou se snaží přenášet i na nás. Jedná se o „životní systém“ se silným filozofickým základem, který kolem sebe buduje a na němž staví. Neodděluje individuální osud od řádu světa. Není jen fyzioterapeut, ale moudrý muž, psychoterapeut i „duchovní“.

V jeho poslední knize Labyrint pohybu se můžete dočíst, že jakákoli část našeho těla, která podává mozku informace, ať je to jazyk, sval v obličeji, noha nebo kyčel, je vždycky součástí funkčně vzájemně integrovaného celku. A to nám vysvětluje, proč nás po vytržení zubů může začít bolet koleno nebo proč se žlučník může ozvat bolestivým ramenem.

A nejen to, Kolář svazuje tělesno s duševnem. Jeho systémový pohled na život zahrnuje i přesah do sociologie, když říká například: „Narušujeme tradiční, ale především i přirozené stereotypy, takže chlapeček si hraje s panenkami a holčička opravuje autíčka, muž už není tatínek a žena ztrácí roli maminky.“

Toto vše je, myslím, jeden z důvodů, proč profesor Kolář je právě tím, kým je. Tedy vyhledávaným šamanem na problémy těla i duše. A já přidávám ještě jednu čerstvou zkušenost. Smluvili jsme si totiž na druhý den ráno tenisový zápas. Říkal jsem si: zahraju si s ním takový sociální tenis na pohodu. V životě by mě nenapadlo, že bude schopen tak vzdorovat, a dokonce vyhrát první set. Měl jsem co dělat, abych ustál důstojnou remízu 4:6, 6:4.

Svým výkonem Pavel Kolář jenom podtrhl to, o čem jsme se bavili předcházející večer, totiž multidisciplinární cházející přístup. Dokázal na kurtu (přitom je to původně gymnasta), že pohybu rozumí i prakticky a má o něm jasnou představu. To je jenom další drobný kamínek do mozaiky, která potvrzuje, že je jedničkou ve svém oboru v Česku s velkým mezinárodním přesahem.

Kolářovo pojetí systému jednoty mikrosvěta a makrosvěta, které nelze od sebe odtrhnout, mi dává smysl a je to právě ta hodnota, kterou si z profesora Pavla Koláře beru pro sebe já.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud