Pražská O2 arena žila na začátku prosince sportem, který v českém prostředí vyvolává žhavé polemiky mezi zastánci a odpůrci tohoto mladého sportovního odvětví. Mám na mysli florbalové mistrovství světa, které skončilo organizačním megaúspěchem, ale nenaplněním očekávání z hlediska sportovního.
Na rovinu říkám, že i ve mně se to hádá, ale možná popsáním protikladných sil ve mně může někdo najít jisté podobnosti. Předně, florbal nepatří k mým vysněným sportům ve smyslu diváckého oka. Stále se mi totiž zdá, že je to charakterem spíše amatérská zábava, která ve mně vyvolává vzpomínku na bendy-hokej mého mládí.
Na plácku při provozování této hry s hokejkou a tenisákem se objevovali kluci, kteří potom záhadně zmizeli, když začalo mrznout a my jsme se přesunuli na led a začali mydlit opravdový hokej.
Vzpomínáte? Bez chráničů, nesmělo se nadhazovat nad botu a zakázáno bylo střílet golfákem. Vysvětlení bylo nasnadě - zmínění zmizelí kluci to na bruslích prostě neuměli, takže byli dobří tak akorát pro bendy…
A podobně mi připadal i florbal, když jsem ho poprvé viděl a nebylo mi jasné, co takový sport dělá v televizi. Pamatuji se, že florbalu hodně pomohl Robert Záruba , který mu svého času dal televizní zelenou (zhruba 10 až 15 let zpátky). A proč ne. Nu, a fenomén český florbal byl na světě. Takže přiznávám, že mírný despekt k této hře jsem dodnes ze sebe nevystrnadil.
Ovšem nutno uznat, že florbal ze sebe udělal sport, který má v Česku obrovskou mládežnickou základnu a prezentačně se oblékl do takového hávu, že zástupci konkurenčních sportů nestačí valit oči. V tomto směru bych tedy rád rozptýlil první mýtus o nezasloužení si místa na slunci, které si florbal podle mého soudu zaslouženě vybojoval.
Druhým mýtem je, že nám, ostatním týmovým sportům, bere florbal děti. Nesouhlasím. Hovořím-li třeba za svůj volejbal, tak zlepšení práce s mládeží, konkrétně minivolejbal v barvách, nám přivedl k volejbalu tolik dětí, že nevíme, co s nimi. Naopak nám schází haly a trenéři. Florbal na to nemá žádný vliv.
Tuším dále, co čtenáře napadá: tělocvikáři na základních školách si v hodinách tělesné výchovy ulehčují práci tím, že rozdají dětem hokejky a mají vystaráno. Dokonce si mohou odskočit do kabinetu na kávu. To ovšem není vinou florbalu, ale některých mizerných a nezodpovědných učitelů tělocviku.
Já znám ze svého mládí jinou sortu. Pánové Hamáček, Paštika a Žabokrtský mi v Rychnově nad Kněžnou vytvořili odlišný předobraz správného tělocvikáře. Takového, který byl schopen mi hrozit dvojkou z tělocviku, protože jsem neudělal sklopku na hrazdě, přestože jsem byl reprezentantem školy v pěti dalších sportovních odvětvích.
Obsah tělocviku od skoku do dálky, přes krikeťák, šplh, vzepření na kruzích až po basketbalový dvojtakt a volejbalové podání byl samozřejmostí. Ani já bych jako bývalý kantor v životě neupřednostnil fl orbalovou hokejku (ostatně ani žádný jiný sport), i kdyby byl třeba fl orbal na olympiádě. Je to prostě věc stavovské cti, a jestli ji současní tělocvikáři nemají, je mi jich líto, ale neviňme z toho fl orbal.
A tak je tu komplikované resumé. Florbal na jedné straně udělal nádherné mistrovství světa, kdy třikrát dokázal naplnit O2 arenu. Zodpovědně říkám, že to by volejbal zatím nedokázal. Florbal má ovšem za sebou sportovní neúspěch, poněvadž chtěl medaili v domácím prostředí, což se nepodařilo a není žádným tajemstvím, že to mnoha jeho nepřátelům udělalo velkou radost.
Já bych tedy svůj vnitřní spor o florbal završil takto. Zaprvé českou společnost trápí fakt, že se děti málo hýbou. V tomto směru florbal přinesl alternativu, která jednoznačně přivede mnoho dětí jednoduchým způsobem k pohybu. A to je dobře.
Zadruhé florbal nepřekáží ostatním sportovním hrám, protože o velikosti členských základen fotbalu, basketu či volejbalu rozhoduje kvalitní práce v těchto svazech, nikoli nějaká hrozba odlivu dětí k florbalu.
Zatřetí florbal trochu přerostl sám sebe, myšleno ve společenském a mediálním dopadu. To někoho irituje, mě ne, protože si to odpracoval.
A konečně začtvrté: florbal sice nebude mou vyvolenou sportovní kratochvílí a nemyslím si, že se stane globálním světovým sportem, ale rozhodně mi vadí, když se mu házejí klacky pod nohy jen proto, že si dokázal vytvořit obrovskou členskou základnu, zapálit oheň v srdcích svých členů a prodal sám sebe tak dovedně, že na to všichni udiveně civíme.
Související články
