Je to ode mě vlastně troufalost dotknout se slovem sportu, který jsem hrál jednou v životě. Nerozumím mu a tím pádem ho nedokážu ani procítit. Přesto si jedinečný příběh návratu Tigera Woodse zaslouží pár řádek. Ale nebude to jen o golfu, ale i o životě. A tentokrát i s průvodcem.
Je známo, že velcí umělci ve věku od 35 do 39 let umírali častěji než příslušníci celé populace (Mozart, Rafael, Chopin, Rimbaud, Baudelaire). Nepřekonali tento kritický bod, možná i vzniklý pocit prázdnoty. Ne, že by to u sportovců muselo mít tak fatální následky, ale princip je velmi podobný. Nevyrovnají-li se s osobní krizí, může se dostavit ztráta smyslu života a „symbolické umírání“.
Já sice nemohu tvrdit, že něco takového se v tomto životním stadiu stalo Tigeru Woodsovi , samozřejmě, bylo tu zranění zad, opakované operace. Ale také některé duševní poklesky, které dávají cítit, že slavný golfista bojoval sám se sebou. Golf je něco jiného než fotbal či hokej, kde tělesná kondice naprosto limituje výkon, leč psychologicky je tu prostě fenomén půlení života, a to je dramatický moment pro Jágra , Woodse, stejně jako pro každého jiného občana.
Jeden z největších psychologů 20. století C. G. Jung, říká: „Člověk objevuje v tomto životním období dobrodružství sebepoznání, o němž není předem možno říci, kam až povede, a které je jako pouť po nebezpečné horské stezce.“
O nebezpečnosti této stezky jsme se přesvědčili v poslední době, kdy jsme zaznamenali i případy sebevražedných sklonů bývalých vrcholových sportovců, které bohužel znamenaly smrt nejen symbolickou.
Nutný přerod vrcholového sportovce v tomto kritickém životním období znamená někdy opustit všechno dosavadní, navyklé, rutinní a vykročit kupředu, aniž přesně ví kam… Postavit se světu bez ochrany, aby se mohl tento přerod uskutečnit. To s člověkem někdy pořádně zamává.
A Tiger Woods? Všechny míče a míčky jsem sám v životě natolik procítil, že mám tu drzost o nich psát, ale s tím golfovým jsem si musel nechat trochu pomoct. Zavolal jsem golfovému expertovi Karlu Skopovému s tím, aby mi jednak rozšířil informace o velmistrovi, ale i o vůni golfového míčku.
Jeho pár řádek mi přišlo tak krásně osobních, že jsem si ho vzal za průvodce dnešním článkem: Tak nějak musel postupovat ve své snaze o „zmrtvýchvstání“ Tiger Woods, než se vrátil tam, kam patří: na vrchol.
Čas od začátku obrovské osobní krize nemilosrdně utíkal – jsa zraněn na těle, a proto i na duši, protože nemohl kralovat. K tomu ještě rodinný, a tím pádem společenský problém, problém se sponzory a ztráta podpory médií, kritické pohledy jeho blízkého okolí atd.
Na světovou špičku dorostli mezitím noví hráči. Každý rok jeden nebo dva. A všichni utvrzovali veřejnost, že čas Krále Tigera je nenávratně pryč, a on se nemohl bránit. Měl po jedné operaci a čekala ho další. Postupně ochabovala některá svalstva potřebná k vytvoření veliké energie na dlouhé a přesné odpaly, a hlavně se vytrácel jemnocit pro krátkou hru. Operace se ale naštěstí podařily a mohl začít s tréninkem.
Nic ale nejde samo sebou. Mozek si vzpomněl na bolesti, a proto se nechtěl ke znovuzrození přidat. Bude to ještě stačit, než přijdou další vlci a budou jej trhat bez pardonu na kusy a dají tak zapomenout na jeho božství? Nabrání síly nebyl zas tak veliký problém jako obnovení jemnocitu. To chce mnoho repeticí. A co psychika? Dříve tak ohromná síla pana Božského?
A čas se mezitím vymykal kontrole, byl neúprosný a pomalu začínal dávat za pravdu škarohlídům. Zlehka přicházela ovšem i naděje. První turnaje naznačily, že by to možná šlo. Přicházely další a už už to vypadalo, že by to mohlo klapnout. Ale stop, ještě ne! Potom kat jménem čas shovívavě zpomalil tempo a tajně mu napověděl, že jde správnou cestou. Nic nepodcenil! Ani rehabilitaci a poté znovu a znovu trénink.
S turnaji začal tam, kde se dříve dařilo, a pomáhalo mu to znovu vyztužit psychiku. Dostal se do tempa a zdálo se jen otázkou času, kdy se země zachvěje. Golfový svět začínal vnímat lehkou nervozitu mladých vlků, kteří ucítili, že Tiger je na lovu. Ta chvíle přišla 14. 4. 2019. A čas se zastavil.
Tiger je zpátky a je tam, kam patří! Na golfovém Olympu. Symbolické je i místo. Největší turnaj se potkává tu s největším hráčem. Všichni bychom hráčem teď měli prosit čas, aby nezačal zrychlovat a my měli možnost si do morku kosti uvědomit, jak krkolomná je cesta za vítězstvím. Pomalu, trpělivě, ale důsledně. A můj průvodce, český golfový expert Karel Skopový volá: „Králi Tigře, děkuji za lekci a nádhernou podívanou!““
