Vnímám intenzivně, že je tady horké léto a chtělo by to trochu odlehčit tón. Nejen stále poučovat. Ale dovolte mi, než se prázdniny rozběhnou, ještě trochu mudrovat v duchu celého posledního čísla Sport Magazínu věnovaného Tour de France – závodu i sportu na hony vzdálenému mé optice zaměřené na všechno s míčem a všechno týmové.
Jízda na kole či kolečkových bruslích jsou jediné dvě cyklické aktivity, které bez problémů snesu. Mohu se dokonce pochlubit jedním majstrštykem. Věřte mi to nebo ne, coby čerstvý kantor v 28 letech jsem dojel z Rychnova nad Kněžnou do Valašských Klobouk (cca 200 km) na „arabovi“, bez přehazovačky, s krosnou na zádech a s kytarou na nosiči na jeden zátah. Prostě šlapat do úmoru mi nevadí. Leč tato historka je jen oslím můstkem. Využiju zaměření tohoto čísla a zmíním se o individuálních sportech, když už jsem se v tomto magazínu vyprofiloval jako obhájce i kritik těch týmových.
České individuální sporty vlastně zatím nic zásadně netrápí! Dokonce se Česko jednoznačně drží v počtech medailí v solidním pásmu mezinárodního hodnocení. Proč?
Zřejmě i proto, že v individuálních sportech je výjimečný úspěch jednotlivce možný nezávisle na systému. Příběhy Ester Ledecké , Evy Samkové či Martiny Sáblíkové se jeví tak, že se bez systému obejdou a že jejich úspěchy se staly zásluhou jejich bezprostředního okolí (rodina, trenér).
Skutečně se bez systému obejdou? Věřím činům, a tak musím přiznat, že zatím ano! Jinak by neměly medaile, že? V individuálních sportech jdou sportovci často vlastní cestou a někdy dokonce systému navzdory. Vzpomeňme na rychlobruslařku Karolínu Erbanovou .
Položil jsem si otázku, co si může dovolit individuální sportovec na rozdíl od týmového, a odpověděl jsem si, že může:
• být do určité míry nezávislý a jít samostatnou cestou, mimo systém
• spolupracovat, s kým chce, koho si vybere, komu věří
• trénovat sám, a tím nastavovat vlastní, někdy až netušené hranice lidských možností
• zvolit si různé typy soutěží
• zvolit si vlastní individuální tempo vývoje
• postupovat podle zvolené metodiky nebo si dokonce vlastní metodiku vytvořit A přeci bych byl nerad, aby tento článek vyzněl tak, že „anarchie“ jednotlivců systémům navzdory má znamenat jedinou cestu, a proto uvedu jiný příklad.
Kdysi jsem na summitu Leaders slyšel vystoupení sira Davea Brailsforda, šéfa cyklistického Teamu Sky. Mluvil o tom, jak tenká linka je mezi porážkou a úspěchem.
Jako příklad uvedl, že Chris Froome v jednom závodě 2017 závodil přes 86 hodin a jeho celkový náskok byl pouze 54 sekund, tzn. 0,17 % celkového závodního času. Tím dokladoval, že i zdánlivé maličkosti dělají v konečném součtu viditelný úspěch, na němž se podílí spousta lidí v systému Teamu Sky.
Dále mluvil o tom, že úkoly ve stáji rozdělují do tří skupin - první oblastí je vyhrávat, druhou učit se vyhrávat a třetí jak etí přinášet zkušenosti k nováčkům, noeztrákterý aby se neztrácely.
Mottem týmu, který se dnes už nazývá INEOS, je zaměření na dosažení výkonu, nikoli na závod: Performance first!
Pracovní etika je pro organizaci změna chování: pracuj tvrději a současně i chytřeji. Jen jedno z toho nestačí. Tato slova krásně ilustrují, že individuální sport může mít vize nebo ideový či filosofický základ, a jsou příkladem toho, jak je úspěch jednotlivce výsledkem systémové práce.
„Snažíme se vždy dodat jasný a konkrétní plán všem členům týmu od managementu přes sportovce až po realizační tým,“ dodává Brailsford.
Zlepšení vyžaduje změnu! Změna vyžaduje činy! Činy musí přinášet zlepšení. Jen chtít ale samo o sobě zlepšení nezaručí, je třeba mít odvahu změny realizovat. Jedno z podstatný ch hesel, která z jeho úst zazněla, je: „Jsme aktivní, vyžadujeme změnu a okamžitě jednáme. Nečekáme a nemluvíme, ale jdeme ihned do akce.“
A tak si tato slova dávám do souvislosti s příběhy našich Sáblíkových, Ledeckých či Samkových. Půjde i v budoucnu jít s puškami proti tankům? Rozuměj, osamělou vlčí stopou proti propracovaným systémům? Věřím sice v sílu individuality a doufám, že jedinečnost bude mít vždy šanci uspět systémům navzdory, ale i sama příroda nás přesvědčuje, že systém je víc.
Dobrý systém znamená stálost, trvalost a spolehlivost. Prostě na to, že na jaře příroda zezelená a na podzim zežloutne a uschne je spoleh. A příště už lehkým krokem… Přeji pěkné léto.
Související články
