Už v době, kdy byla ještě Plzeň první v tabulce, nešly ve městě přeslechnout hlášky: Oni nestojí o to být první, radši skončí třetí... A ejhle. Máme kolo před koncem základní části a Indiáni skutečně klesli na třetí místo. Vyhrát základní část hokejové extraligy, to fakt není žádný med. Mužstvo má nesmyslně dlouhou jedenáctidenní přestávku, navíc se až na poslední chvíli dozví, s kým bude hrát ve čtvrtfinále.
Stejně je na tom druhý tým v pořadí. Proto ty řeči o tom, že je lepší skončit třetí. To víte, na čem jste, nemáte tak dlouhou pauzu. A hlavně víte, s kým budete hrát. Ano, mohou to být jen tuctové pavlačové drby o tom, že si Plzeň skutečně tento scénář nalajnovala. Nebo se mu přinejmenším nebránila. Jen sami hokejisté a jejich svědomí mohou odhalit, jak to bylo.
Nevěřím, že by schválně začali prohrávat. Spíš jim do hlav, přirozeně, naskočilo, že se nemusí přetrhnout. Že teď o nic nejde, to hlavní přeci přijde až v play off. Jenže se jim to nějak vymklo z rukou, prohrát 12 zápasů ze 14, to už je vážné. A není žádná sranda před play off suše zmáčknout tlačítko start s tím, že to opět šmahem půjde samo.
Plzeň je ve svízelné situaci. Závěr základní části jí může nadějně rozjetou sezonu zničit. Ale také nemusí. Vzpomínáte na Švédy na olympiádě v Turíně? Schválně vypustili zápas se Slováky, aby ve čtvrtfinále narazili na slabé Švýcary. Byla to troufalost, nesportovní gesto. Ale jinak majstrštyk. Pak totiž vyhráli celý turnaj a letěli domů se zlatem.
Že by i v Plzni takhle spekulovali, a proto na konci základní části šetří klíčové opory? Jestli ano, rozjeli nebezpečnou vysokou hru. Čemuž moc nevěřím. Spíš z lehkovážnosti nastal velký problém.
