Hertl nemá kam spěchat. Rok by mohl ještě v Česku vydržet
O tom, že je NHL obrovským lákadlem, nemá cenu mluvit. Je to meta, o níž Tomáš Hertl správně sní. To je bez debat. Ale přijde mi, že současné tahanice mu spíš ublíží. A v jistém ohledu je mi ho až líto.
Na jedné straně v sobě jen těžko potlačuje zámořský sen, už se vidí, jak v dresu San Jose před vyprodaným hledištěm brázdí po zámořských arénách, do toho do něj hučí agenti a blbnou mu hlavu. Ale na druhé straně dobře vnímá, jak s koučem Vladimírem Růžičkou lomcuje vztek a jak charismatický boss rozhlašuje do světa, že ho nikam nepustí.
Což jsou slova, která se mu jistě neposlouchají dobře. Byl to právě Růžička, který ho vycepoval. A Hertl si ho nechce naštvat, vždyť není žádný sígr, jemuž by bylo všechno jedno...
Naopak. Je to vnímavý mladík, jenž z toho humbuku není nadšený. Sám z toho má zamotanou hlavu a jen mám strach, aby se z toho nestala kauza, v níž jeho přání půjdou úplně stranou...
Stejně ale mám pocit, že nemá kam spěchat. Je mu 19, další rok v extralize by mu určitě neuškodil. Dostal by pořádnou porci času na ledě, mohl by hrát v reprezentaci, měl by blizoučko k nominaci do Soči. Růžičkův dril by ho ještě víc vypiplal, vyzrál by i takticky.
A na NHL by byl lépe připravený než teď. Ruku na srdce: z jedné povedené sezony zatím přece nemá cenu dělat až takové haló...
