Peníze na posilovnu. Sponzorský dar. Vlastně půjčka. Způsob, jakým kouč Vladimír Růžička vysvětluje aktuální ožehavou kauzu, je podivný. O tom není sporu. Více než podivné je ale i chování zhrzeného otce Miroslava Palaščáka, jenž videem rozpoutal nevídanou aféru, která dusí atmosféru před šampionátem.
Nepřehledná kauza je ve fázi tvrzení proti tvrzení. Za Růžičku už bojuje právník, pro fanoušky se z toho stává totálně nepřehledá změť hlášek. Sám trenér to nekomentuje, není divu, že má svolení se vyjadřovat jenom jeho právní zástupce. Kouč už si toho při neobratných vyjádřeních pokazil až dost. Právě jeho někdy tragikomické vysvětlování kauzu přiživilo.
Jeho postoj se nemění, neodstoupí. Prý má sil dost, aby se tím prokousal. Podržel ho i prezident hokejového svazu Tomáš Král, jenž svoje kroky logicky vysvětlil. Hned v úvodu kauzy jeho komentáře působily nepatřičně, ale postupně se vyjádřil dost razantně. A v rámci možností sáhl k předpokládanému kroku - ctít presumpci neviny.
Co z toho však vyplývá? Že tím fakticky přehrál míč na Růžičkovu stranu. Je to kouč, kdo na sebe bere veškerou zodpovědnost. On jediný nejlíp ví, k čemu došlo. On jediný si musí sáhnout do svědomí a sám sebe se zeptat: Nemá náhodou protistrana (rozuměj mimořádně odvážný pan Palaščák) v rukávu ještě něco třaskavějšího, jak o tom mluví?
Je si trenér jistý vším, co navykládal? A není náhodou na dosud nezveřejněné části rozhovoru něco tak „bombastického“, co by kauze dodalo ještě mnohem větší grády? Co když to Palaščák vytáhne až během probíhajícího mistrovství, byť je dost možné, že jeho poslední hrozby jsou jen výkřiky do tmy? A neexistují další podobné případy, které by kouče ještě víc zdiskreditovaly?
To by teprve byl průšvih. A mezinárodní skandál nevídaných rozměrů. Zatím se o kauze v zahraničí referuje útržkovitě. Přímo během turnaje by se z toho však stala fraška, která by prestiž šampionátu, reprezentace i českého hokeje zašlapala hluboko do země. Růžička musí tohle všechno mimořádně pečlivě zvážit.
Růžička nesmí být kaskadér
Nesmí se chovat jako kaskadér, a pokud pochybnosti má, měl by český hokej ochránit tím, že svoji reprezentační misi přeruší. Kauza je totiž tak nepřehledná, že nikdo zvenčí už nemá žádné páky, aby ji rozklíčoval. Samostatnou kapitolou je postup pana Palaščáka. Všechny indicie směřují k tomu, jak už o tom mluvil i sám svazový boss Král, že za tím stojí ještě někdo další. Způsob, jakým se do kampaně vrhnul, nepůsobí dojmem, že je na všechno sám. Tenhle chlap se pustil do mimořádného risku.
Sám se vystavil možnosti trestního stíhání. Namočil se do případu možného uplácení minimálně stejně jako Růžička. I když mluví o tom, že se rozjetím kauzy snaží pomoct svému ještě mladšímu synovi (aby nedopadl stejně jako starší syn David), uvědomuje si vůbec, co dělá? Není to tak, že tímhle postojem spíše svému dítěti kariéru totálně zazdí?
Riskuje svou pověst. Právě na něj se může sesypat zlost celého hokejového národa, jenž v něm vidí muže, který si kvůli vyřizování osobních účtů vzal jako rukojmí celý šampionát. Ať leží pravda kdekoliv, jméno Palaščák se stane snadným terčem. A hromosvodem zloby naštvaných fanoušků. Tohle už je opravdu silný kafe...
Opravdu by se solitér vrhnul do takové akce sám? Bez někoho, kdo mu pomůže se z případných problémů vysekat? Také tohle je věc, na kterou si musí Palaščák odpovědět. Ať si rovněž on sáhne do svědomí. Ať už to dopadne jakkoliv, jedno se mu povedlo: načasováním kauzy podle všeho schválně pošpinil i hokejový šampionát.
Tahle kauza nikdy nebude mít vítěze. Jen poražené. Teď jde o to doufat, že tím poraženým nebude celý český hokej. V sázce je mnohem více než jen osudy těchto dvou pánů...
