Superútok může "Pastovi" pomoct. Jeho čas ještě přijde
Dva zápasy na hokejovém šampionátu, z toho jedna prohra, jedna výhra. Ruku na srdce – tohle je třeba brát. Kanada je odskočená. Češi sice mohli pomýšlet na vítězství, ale opravdu jenom pomýšlet... Všechno by muselo sednout naprosto ideálně, což jde v úvodu turnaje ztuha. Hlavní je, že herně nepropadli jako na Světovém poháru.
Tam je kanadský výplach psychicky zdeptal. A ovlivnil do další partie. V hlavě byla bublina pochybností o vlastních schopnostech. Tentokrát zápas s Bělorusy zvládnuli, nakonec z toho byla kanonáda. Žádný šrám na duši nezůstal.
Proti Bělorusům měl tým pasáže, kdy podlehl dojmu, že jde hrát nahoru dolů, ale zase se včas vrátil k tomu, k čemu měl. Naštěstí. Což je dobré zjištění.
Stejně jako to, že kouč Josef Jandač na nic nečekal a snažil se oživit Davida Pastrňáka, který se zatím neadaptoval tak, jak by si sám představoval. Rozjíždí se zlehka, zatím není tím dravcem, který omráčil Boston. A když už se dostane do šance, neklapne to.
Spojení s Voráčkem by mělo fungovat, což ukázaly i pasáže proti Bělorusům. V superútoku s hokejovým všeumělem Tomášem Plekancem by si mohli rozumět. Mohlo by to pomoct všem. Roman Červenka hraje ve velkém stylu, střelci jeho typu bude sedět i pozice vedle supernahrávače Jana Kováře. I tohle může pasovat.
Kapitán Voráček hraje ve skvělé pohodě, je ho plný led, boduje, navíc je to lídr, který dokáže spoluhráče dostat z útlumu. Což přesně může pasovat na Pastrňáka.
Ale ani o něj nemám obavy. Po příletu ze zámoří se dalo čekat, že mu pár dní zabere, než se adaptuje. Zatím je čas. Jeho góly budou potřeba později. V době, až se bude hrát o medaile. Po dvou zápasech nemá cenu podléhat euforii, ale ani depresi.
Pořád platí, že tohle je tým, který může po pěti letech vyválčit placku. I díky nově složenému superútoku.
Vše o MS v hokeji 2017 čtěte ZDE »
