Smáznout třígólovou ztrátu s Finy? Wow… To se cení. Hokejový tým ukázal sílu, charakter. Tahle parta se nenechá zatlačit do kouta, kde bude sedět a kňučet. Ne! Ale vypíchnul bych ještě další věc. Podle mě minimálně stejně důležitou. A to, že hráči i trenér dokážou zápasy trefně hodnotit. Nepodléhají iluzi, že všechno je jenom O.K.
Mohl se rozplývat nad vnitřní silou. Nad úžasným obratem. Nad tím, jak se mu podařilo mixovat se sestavou tak, že i bez kapitána Jakuba Voráčka to klapnulo a Češi heroicky zápas zvrátili.
Ale kouč Josef Jandač mluvil střízlivě. Zůstal při zemi. Utkání hodnotil věcně, přiznal sice, že fanoušky to musela být show, ale nezapomněl dodat: „Mám vztyčený prst!“ Moc dobře si byl vědomý, že jeho mužstvo předvedlo tragický vstup do zápasu. To nezapomněl při svém komentáři vypíchnout ani bourák, ale zároveň i střelec (v týmu jediný dvougólový) Radko Gudas.
„Kdybychom takhle nastoupili proti Kanadě, dostaneme osmičku.“ Žádné schovávání za smolné góly…
Zpátky k Jandačovi. Fakt, že se mu podařilo správně proházet útoky tak, aby z mizérie mužstvo proplulo až k triumfu, odbyl konstatováním: „Někdy to vyjde, někdy ne. Teď jsme měli šťastnou ruku, ale zase bych neviděl, že to byl kouzelnický prvek…“ Mohl se pochválit. Ale nedělal z toho haló.
Správně. Protože si taky musel být vědomý, že v úvodu partie Finové Čechy zaskočili. Přechytračili. Hráli jinak, než soupeř očekával, ani ze střídačky dlouho nepřicházelo oživení.
Jandač dokázal věcně zhodnotit i předešlou partii s Bělorusy. I když to podle výsledku (6:1) vypadalo na nekompromisní popravu, na oficiální tiskové konferenci uvedl: „První půlka byla špatná.“
Když se vrátíme naopak k úvodní porážce s Kanadou (1:4), hráči ani trenéři nepropadli beznaději, že odehráli zápas, v němž je hokejoví velikáni zašlapali. Sami cítili, že to tak nebylo. A nebáli se to říct. Nechtěli se utápět v depresi. Z které už se nedokázali dostat na Světovém poháru po úvodní sprše od Kanaďanů…
Tak to shrňme: Tři zápasy, dvě výhry, z toho jedna po nájezdech. Ale pokaždé věcně zhodnocené mače. Jak říká kapitán Jakub Voráček – nikdy není dobré být ani moc nahoře, ani moc dole. A když už jsme u něj: nezbývá než doufat, že bude O.K.
Jeho absence by byla pohromou. I tohle je pouze věcné konstatování. Žádné přehánění.
