Češi proti Koreji? Body se musí počítat. Zůstává ale několik ALE
Na úvod to hlavní: Tři body jsou základem. Podívejte, jak dopadli favorité včera. Rusové prohráli se Slováky, Američané se Slovinci. Proto se i vydřená výhra nad nadšenou Koreou musí brát. Soupeř jednoznačně ukázal, že to nejsou žádní nazdárci. Zůstává tam ale více ALE.
Uspokojení není na místě. Euforie už vůbec ne. Český výkon nebyl perfektní. Můžeme si říkat, že se hokej vyrovnává. Vyrovnává, to je pravda. Jenže, ruku na srdce, pořád jsou to Korejci…
A bylo to hlavně o českém výkonu. Nasazení nescházelo. Ale chyběl větší tlak, hráči nebyli moc pospolu, nebyli až tolik silní na puku. Když se hraje proti takovému soupeři, je potřeba si aspoň vynutit nějaký faul. Jenže ani k tomu se pořádně Češi nedostali. Šance měli, hlavně zezačátku, ale postupem času byly většinou jalové. Vkrádala se nervozita.
Moc nescházelo, aby se Korejci dostali k nějakému ušmudlanému gólu. A mohl z toho být průšvih. V úvodu třetí třetiny to skutečně „smrdělo.“ Puk se šoural kolem brankové čáry. Stejně jako v závěru.
Byl to první zápas. Pro drtivou většinu premiérový na olympiádě. Dá se to pochopit. Jsou to přeci jenom jiné kulisy než při šampionátu. Tohle je daleko větší divadlo. To největší, které v hokeji může být.
Navíc Korea byla nahecovaná. Hráči předvedli výkon na hranici svého maxima. I tohle je hnalo. Byli plní sil. Adrenalin z nich stříkal.
Čeští hokejisté vstupovali do turnaje se sebevědomím. Aby si splnili medailový sen, výkon musí jít nahoru. Hráči si to dobře uvědomují. Vnitřně je to muselo užírat. Říkali si: Jo, body dobrý, ale proč jsme těm Korejcům nenasypali víc gólů a mohl být klid?
I při vědomí, že se hokej srovnává a exotický soupeř dokázal potrápit i jiné velmoci, tohle je mohlo trápit na duši. Teď si mohli oddychnout, že je povinná výhra doma. Ať se rodila jakkoliv.
Znovu je třeba říct. Pořád jsou to tři body. Ale zároveň dodat, že medailový sen bude chtít ještě o něco víc. Už Kanada naznačí víc.
