Týmových duch. Vnitřní síla. Touha. Někdy fráze a slova, k nimž se hokejisté upínají ze zvyku. Automaticky. Jenže tady jsou na místě. Přesně tohle je hlavní devíza hokejové party, které zvládla infarktovou koncovku s Američany. A jde dál. A chce mašírovat za medailí!
Nemám moc rád slova o sportovní spravedlnosti. Ale teď možná na nich špetka pravdy je. I na tom, že se štěstí obrátí těm, kteří si pro to více jdou. Tým kolem Martina Erata přesně tohle splňuje. Od začátku. Kapitán si mužstvo diriguje, udává mu cestu. Když ještě před turnajem mluvil o zlatu, nebylo to plácnutí. Vyjádřil svou touhu. To, co cítí. Co v něm dřímá. Právě jeho přítomnost v kabině je obrovsky cítit.
Před dvěma lety to byl podobný obrázek. Čtvrtfinále s Amerikou v Moskvě, nájezdy. Ovšem nic. Jen bolavá duše, konec. Spousta hokejistů si tenhle moment prožila. A za nic si ho nechtěla prožít znovu. Ten pocit, jak sedí, koukají pod sebe a sledují soupeře jásat, je pro sportovce mučivý.
Zažil si to přímo na ledě Petr Koukal. Před dvěma lety nájezd neproměnil. Byl z toho tedy mrzutý. Aby ne… Tentokrát on byl hlavním hrdinou. Jediným, kdo proměnil. A jak chladnokrevně. Hokejový osud mu nastavil přívětivější tvář.
Ale nebylo to zadarmo. Spíš jako odměna za dřinu na celém turnaji v Koreji. Odhodlání je klíčový faktor téhle party. Jakéhokoliv hráče. Všichni chtějí všem v Česku ukázat: Nejsou tady hráči z NHL, ale i tak stojí za to nám fandit! Splňují to dokonale.
Platí to i pro kapitána Martina Erata. V Moskvě v roce 2016 sice nebyl, ale prožil si to na dvou minulých Hrách. Dvakrát konec ve čtvrtfinále. On, šestatřicetiletý matador, cítí možná poslední šanci na velké reprezentační zlato. Podřídil tomu všechno. Mužstvu vtiskl tvář.
Tohle se všechno sečetlo. Právě vnitřní síla a touha dovedla národní tým dál. To, co jindy zní jako fráze, se teď ukazuje naplno.
A to ještě nemusí být konečná. Zdaleka ne. Jen si připomeňte Eratova slova ještě před olympiádou. Pro co přijel. A pro co udělám maximum.
Nemusí to být jen sen. I díky muži s číslem 33. Způsob, jakým Pavel Francouz lapil všechny penalty, byl ohromující. On je jistotou, který potřebuje každý tým, lačnící po zlatu.
Témata:
Česko, blog, USA, zdeněk janda, sport, hokej, ZOH 2018 Pchjongčchang, ZOH 2018 Korea, Hokej na Heureka.cz
Související články
