Na čtyři dny přerušila trénink na letní sezonu, oblékla se do slušivého kostýmku a do ruky dostala elektronickou tužku. Oštěpařka Barbora Špotáková se během halového mistrovství Evropy v Praze proměnila v televizní expertku, ale přiznala, že by raději byla s ostatními atlety na ploše.
„Je to hezké, ale radši bych závodila sama. Necítím se jako někdo, kdo je odepsaný jenom k tomu, aby seděl a komentoval to. Nejvíc bych se asi klonila k pětiboji, tam bych asi nevypadala úplně trapně,“ říká Špotáková, která jako vícebojařka začínala s kariérou.
Kvůli nové zkušenosti před televizní kamerou Špotáková obětovala čtyři dny přípravy na léto a dělala parťačku komentátorům České televize.
„Všechno je z voleje. Mám i chvíle, kdy lituju, že jsem se do toho nechala ukecat. Trénuju, mám toho dost, tak jsem musela natrénovat předtím. Je to dost složité, mám tam i krize,“ líčí Špotáková.
Pověstná puntičkářka si musela poradit i s komentováním pomocí elektronické tužky, což je při atletických přenosech novinka.
„Nerada mluvím o věcech, kterým úplně nerozumím. Nejsem typ, že bych plácala nějakou vatu,“ říká Špotáková. „K té tužce někdy musíme něco vymyslet. Někdy bych chtěla něco říct, ale nejde to, protože studio je na principu, že tam vystupujete jen tehdy, kdy to neubere divákovi nějaký finálový zážitek. Když jsou tam emoce a člověk chce něco říct, nejde to. A pak musíte vymýšlet tužku. Když točím jednou rukou kolečko a druhou maluju, je vytvářet smysluplný komentář složitější.“
Reakce diváků Špotáková nevyhledává, ale nějakou zpětnou vazbu má. A pozitivní. Pochválil ji zkušený televizní komentátor Jakub Bažant.
„Mám reakci, že to dělám dobře, aspoň to mě potěšilo. Zrovna, když jsem měla takovou krizi, tak mi přišla hezká esemeska,“ usmívala se Špotáková.
Olympijská šampionka si mohla během pražského šampionátu i zasportovat, možnosti startu v mediálním závodě na 800 metrů ale nevyužila.
„Jéžiš, ty bláho!“ zděsila se upřímně. „To je podle mého názoru nejhnusnější disciplína, to bych si asi nedala. Kdybych na to natrénovala, tak si asi troufnu. Ale takhle z voleje...“
