PŘÍMO Z MNICHOVA | Měl formu jako Brno, co teď spolu s Bohemians vede F:L. Pak si ale koulař Tomáš Staněk poranil kotník a začínal od znova. „V červnu jsem chodil o berlích,“ připomíná. V pondělí ale bude na startu ME v Mnichově po sérii povedených závodů jako číslo jedna na startovní listině. Ráno kvalifikace, večer boj o zlato, to je jeho program.
V Mnichově je jako úřadující mistr Evropy v hale a šance získat evropský titul i pod širým nebem je pro Tomáše Staňka na stole. Na Olympijském stadionu s unikátní střechou nad svými tribunami může dokončit comeback po nepříjemném zranění, po kterém musel už pokolikáté v kariéře začínat od nuly.
Jak se bránit zmaru, že vám zdravotní problémy stále komplikují život?
„Ptal se mě jeden známý, jestli to není na palici. Říkal jsem, že profesionální sportovec musí být, s prominutím, magor. Protože jste na tom suprově, ale najednou spadnete úplně dolů. V červnu jsem chodil o berlích. Normální člověk by si asi řekl, že na to peče a prostě hotovo. Ale nějak to za ta léta máte s tou dřinou, že když už jste tomu dal tolik v přípravě, tak si řeknete, že se na to přece nevybodnete a snažíte se jako slepý kůň na Václaváku s klapkama na očích. Před sebou vidíte jen ten cíl a prostě jdete. Patří to k tomu, už několikrát mě to zastihlo, ostatní sportovce na vrcholové úrovni určitě taky.“
Jaké pro vás bylo dívat se na světový šampionát v Eugene v televizi?
„Takové normální. Pak už jsem s tím počítal, že tam nepojedu, takže pro mě bylo hlavní připravit se na tenhle šampionát. Když se to s kotníkem stalo, vaz je na dlouho. Takže jsem zavřel knížku Eugene a otevřel jsem si přípravu na Mnichov.“
Sezonu jste začal až koncem června, ale od té doby záříte, dokonce jste se výkonem 21,94 dostal jen sedm centimetrů k národnímu rekordu. Není to trochu překvapení?
„Je i není. Po návratu z Afriky jsem házel fakt daleko, příprava se nám povedla. I technicky to bylo dobré, spíš byla nepříjemná ta brzda. Říkal jsem si: To jsem zvědavý, co to udělá, když teď v tréninku nemůžu dělat spoustu věcí. Naštěstí to tam zůstalo a hnalo mě, že jsem sice nemohl do Eugene, ale hned jsem měl další motor v podobě Mnichova. Sezona neskončila, měl jsem se k čemu upnout.“
Na startovní listině koule máte v Mnichově nejlepší výkon, co to znamená?
„Já to nějak neberu. Kdo se k těm tabulkám upne, je to stejně k ničemu, protože závod začíná od nuly. Jediné, co mi to nastínilo, že na tom jsem dobře, a že ty poslední závody od republiky to šlo nahoru. Můžu být spokojený a asi trochu i klidný, že na to mám.“
Na posledním mistrovství Evropy se závodilo v centru u kostela císaře Viléma, těší vás, že si tentokrát zaházíte tradičně na Olympijském stadionu?
„Já to mám radši. Z pohledu diváckého je asi fajn, že je to takhle ve městě, ale my pak nemáme ten komfort. Tam jsme se rozcvičovali někde v parku, mezi lidmi, nemáte tam ani kousek tartanu. Když by to bylo plně zajištěné, tak bych to vítal. Ale takhle je to takové hloupé, takže mám radši klasický scénář. A tenhle stadion je krásný, je odměna tu závodit.“
Můžete si ho užít hned dvakrát v jeden den, v kvalifikaci i finále. Jaké to bude?
„Těžký… Těžký… Už jsem to zažil, není to poprvé, ale nemůžu s tím nic udělat.“
Existuje nějaký recept, jak si poradit?
„Co nejmíň se unavit. Budu se rozcvičovat dvakrát denně, na stadionu a okolí strávím celkem zhruba šest hodin. Už tři hodiny před závodem budou takoví ti mravenečcci a hlava bude nastavená na závod, už to začíná to tělo trochu vyčerpávat. Není to tak, že budu ležet na gauči, najednou se zvednu, vezmu kouli, zahodím ji a jdu si lehnout. Pořadatelé nám ani nepomohli s tím kvalifikačním limitem, ten je hodně přísný (21,15) Ale myslím si, že o půl metru míň určitě bude stačit na finále. Jen to člověk nesmí podcenit.“
Kolik bude stačit na medaili?
„To se uvidí, stoprocentně za dvacet jedna. Nevím, v jaké formě přijedou soupeři. V Berlíně byla medaile kolem 21,30, očekávám něco podobného. Největší soupeř bude asi Mihaljevič, možná Srb Sinančevič. Poláci? Nevím, v jaké jsou formě, poslední dva závody Bukowiecki a Haratyk nic moc. Ale před Berlínem to měli také tak a najednou dali oba osobňáky. Jak říkám, nový závod, těm tabulkám se úplně nedá věřit. Jsou to jen čísla pod sebou, od kterých se dá odpíchnout jen částečně.“
Témata:
atletika, sport, ME v atletice 22, Olympijské hry, Brno, Evropa, Tomáš Staněk, úraz, zlatá medaile, Václavské náměstí, Berlín, Afrika, Mnichov, Sport na Heureka.cz
Související články
