PŘÍMO Z MNICHOVA | Velké zlaté naděje lídra startovní listiny se rozplynuly, ale Tomáš Staněk se na ME v Mnichově pomalu sžívá s radostí po bronzovém závodě. Dočkal se v něm první venkovní medaile své kariéry, pod širým nebem český koulař zabodoval poprvé od rovněž bronzového Remigia Machury na MS v Helsinkách 1983. Navíc z těžké situace po jarním zranění kotníku.
Jak jste spokojený s bronzem?
„Je to lepší než brambora… (smích) Ale s formou, co jsem tu měl, 21,26… Musím brát v potaz, že to byly dva závody v jeden den. I když mě to mrzí, protože ani jeden z pokusů nebyl dobrej. Nenatáhlo mě to, rezerva tam mohla být veliká. Ale je to bronz a doufám, že bude ze všech medailí nejhezčí!“
Cítil jste se ve finále jinak než v ranní kvalifikaci?
„Co bych dal za ten dopolední pokus odpoledne. V tomhle rozpoložení, kdybych kouli nechal za sebou, mohlo by být lepší. Neříkám, že na vítěze, ale určitě rezerva byla. Ale to je kdyby. Jsem rád, že nejsme čtvrtí nebo pátí v téhle konkurenci, kdy medaile na Evropě se berou za dřívější svět. Celkově to šlo strašně nahoru a jsem rád, že jsem uspěl.“
V poslední sérii jste stále mohl zaútočit i na zlato, ale zároveň hrozili soupeři pod vámi, sledoval jste je?
„Sledoval jsem Haratyka, Bukowieckého. Ale po koutku. Jen když dopadala koule. Na Ponzia jsem se nedíval. Když jsem se (v minulosti) nedíval na Romaniho, tak to nehodil. Tak jsem si říkal: Nečum tam, ať se něco nestane! Tak jsem radši koukal na náš český tým a jsem rád, že budu moct pomuchlat medaili.“
Co jste si říkal před posledním pokusem?
„Říkal jsem si: Zpomal, podrž vršek vzadu. Ale nemohl jsem se do toho dostat. Když jsem chtěl zpomalit, už nohy nebyly takové, jak bych potřeboval.“
Je pro vás medaile zadostiučiněním po letošních zdravotních problémech?
„To určitě. Když se mi to první závod přihodilo, měl jsem taky formu a v tu chvíli to nemohlo být horší. Věděl jsem, že ten vaz nebude na týden a pak do toho infekce, antibiotika, skoro dva měsíce jsem neházel… Pak jsem se do formy dostal. Bylo to těžké, ale bylo dobré, že bylo k čemu se upnout. Kdybych měl nějaké mítinky, tak bych se snažil taky, ale tohle je motor a tenhle nádherný stadion… Je za odměnu si tohle, i když rychlé, kolečko oběhnout. Ale bylo to super…“
Dá se srovnat první venkovní medaile s vaší sérií z haly, v čele s loňským titulem mistra Evropy z Toruně?
„Je to jiné. Tady máte otevřený stadion, nikdo nemá roušky, nemáte papírové panáky na židlích, prázdnou halu. Tam mám titul, všichni tam byli… Těžko to srovnat, ale jsem strašně rád, že se mi to povedlo i venku.“
Jak vám zní, že jste první český muž ve vrhu koulí, který získal medaili z venkovního šampionátu po 39 letech?
„Takhle to zní hezky. Zvlášť v té konkurenci, co je, to těší dvojnásob.“
Související články
