PŘÍMO Z DAUHÁ | Co je počínající nemoc nad zdravým odhodláním! Běžkyně Kristiina Mäki letos při přípravě na mistrovství světa zvládla dokončit studium architektury na ČVUT. Na šampionátu v Dauhá nastupovala do rozběhu na 1500 metrů oslabená, ale nakonec senzačně postoupila do semifinále, navíc v osobním rekordu 4:06,61 minuty, kterým o desetinu překonala svůj loňský čas z Chorzówa.
Co říkáte na to, že jste v semifinále?
„No, to je hustý, teda… V tom stavu, v jakém jsem. To by mě zajímalo, jak bych běžela zdravá. Ale možná hůř. Trenér mi říkal, že si to nesmím připouštět. Ale ono je to těžký, když vás pálí takhle…“ (Mäki ukazuje od krku až k průduškám)
Co přesně vám je?
„Do letadla jsem nastupovala nakřáplá. Modlila jsem se, že to nic nebude, ale letadlo mě dodělalo, takže jsem v pondělí ani radši nešla běhat. A v úterý to bylo chvíli lepší a dneska nic moc, ale prostě jsem si řekla: Zkusím to, a buď chcípnu, nebo ne. Ještě jsem neběžela osobák s tím, že bych byla napůl nemocná…“
Jak jste se léčila?
„Chodila jsem na akupunkturu k paní doktorce Bílkové, ta mi to napíchla sem (ukazuje na místo kolem nosu), aby mi uvolnila dutiny a spustila se mi ta rýma a dneska mi to přešlo do krku. Mazání psím sádlem a samé takové mamčiny metody…“
Jak se běh vyvíjel?
„Měla jsem od trenéra nařízeno, abych byla někde uprostřed, nemá rád, když běžím zezadu a pak nestíhám čelo. Ale říkala jsem, že s těmi osobáky, co tam jsou, to nechám, jak se bude vyvíjet. Byla jsem skoro uprostřed, ale strkaly jsme se, tak jsem se zařadila nakonec, to bylo lepší. A poslední kolo si pak moc nepamatuju, to jsem běžela do umření, protože mi od pondělí není moc dobře. Kdyby to byl jiný závod, asi neběžím, ale nechtěla jsem vzdát mistrovství světa. Chtěla jsem dokázat, že sem patřím. Jsem ráda, že jsem do toho šla.“
Váš tatínek je z Finska, potěšilo vás naplnění tradičního cíle, skalp Finky Sary Kuivistové?
(úsměv) „Jo, jo. Jak byla přede mnou, říkala jsem si: Mám rýmu, nemám rýmu, musím. Mám na ní docela štěstí, byly jsme spolu v rozběhu v Glasgow, Berlíně a v Bydhošti jsme spolu běžely. Pro taťku je to vždycky takový osobní souboj. I teta z Finska mi říkala: Je jedno, kolikátá budeš, ale poraž Saru.“
Co pro vás znamená semifinále mistrovství světa?
„Asi hodně, protože jsem poprvé na mistrovství světa a v Berlíně na Evropě jsem nepostoupila. Je to asi největší úspěch.“
A to jste ještě letos dokončila školu, to je parádní rok, ne?
„Je to po všech stránkách náročný rok. Ale je to výzva, což mě baví. S tou školou už to bylo hodně na hraně, jsem ráda, že už to mám za sebou. Nikomu to nedoporučuju a už bych do toho znovu nešla, protože to vypětí se pak projevovalo v tréninku.“
Další studium už neplánujete?
„Na studijním se mě právě ptala a já jí říkám: Děláte si srandu? Ne, to nejde. Chtěla jsem to dostudovat a přišlo mi to škoda zabalit, když jsem měla čtyři roky a zbývaly dva.“
Takže teď už chvíli zase jen atletika?
„Chtěla jsem tomu dát teď všechno, je to vidět v regeneraci. Když odpočíváte a nesedíte u počítače, je to lepší pak druhý den na tréninku. Ale nemůžu tomu dát zase moc velkou pauzu, protože se to pak v tom rýsování a znalostech taky projeví. Během roku bych asi začala něco shánět, jestli mě někde vezmou. Mám spíš CV nabité závody, než že bych někde pracovala.“
Znamenalo by to postupně konec s atletikou?
„Ne, tohle je zrovna práce, která by šla dělat home office, nebo něco takového. Znám i pár lidí, kteří mají architektonické studio a jsou nadšenci do běhání. To by mohlo fungovat. Když přijdu někam do práce a řeknu, že jedu v prosinci na měsíc do Afriky, tak mi řeknou: Tak nashle… Možná si to jenom maluju. Ale chtěla bych běhat, dokud to půjde, abych si neříkala, že bych něco mohla.“
Třeba na olympiádu, ta vás láká?
„No, jasně…“
Témata:
atletika, mistrovství světa, sport, Katar, Dauhá, 1500 metrů, Kristiina Mäki, Sport na Heureka.cz
Související články
