Nervy koulaře Staňka: Asi přejdu na maraton, ale musí to dát do Grónska
PŘÍMO Z DAUHÁ | S náčiním těžkým 7,26 kilogramů si koulař Tomáš Staněk zahrál v kvalifikaci mistrovství světa čáru. K hranici kvalifikačního limitu 20,90 se nejdřív těsně přibližoval a posledním pokusem ji konečně o 12 centimetrů přehodil. Díky tomu je, navzdory nedávnému zranění třísla, v sobotním finále.
Rád hrajete čáru?
(smích) „Ale prvním… Trochu jsem asi všechny vyinfarktil, naštěstí to tam je.“
Při rozhazování jste přitom předvedl daleký pokus?
„To bejvá… Já jsem se pak soustředil na to, abych hlavně nepřešlápl. Většinou, když to jde takhle krásně, tak pak člověk prostě si říká: Jo, uděláš to volně, hlavně bacha na přešlap. Já jsem to udělal volně, nevzaly mi to prsty a hned to bylo o půl metru míň. Takže to byla chyba. U toho druhého to samé, tam se mi to úplně nepodařilo nakopnout. A u toho třetího jsem si říkal: Tak vabank! Zase jsem to netrefil na prsty, ale tím, že to bylo rozjeté, tak to přelítlo čáru.“
Měl jste před třetím pokusem nervy?
„Nemůžu říct, že ne. Říkal jsem si, že to musím rozjet. Když to udělám opatrně, tak ta koule mě dohání a pak už v ní není taková rychlost.“
Bylo vám jasné, že limit bude pro finále potřeba?
„To jo. Je to holt blbá disciplína, asi přejdu na maraton. Ale ne tady, musí to dát někam do Grónska…“ (smích)
Když koule při třetím pokusu doletěla za čáru, předvedl jste vítězné gesto…
„Nechci to nějak přivolávat, ale už dlouho jsem nezůstal v kvalifikaci. Je to těžší, zvlášť když to poslední dobou v týmu to úplně nepadá, tak by bylo blbý tam neprojít taky. Já tam jsem rád, takže to mě potěšilo. Ještě když jsem měl to zranění… Proto to dělám, abych v tom finále byl. Myslím, že na to je, a kdybych ten třetí nehodil za lajnu, tak jsem s prominutím za vola, protože mám na úplně jiný metry.“
Cítil jste vaše nedávno natržené tříslo?
„Vůbec. Trošku jsem se bál o břicho, protože na rozcvičováku je úplně jiný kruh než tady. Tam je drsný, až mě z toho bolelo koleno, protože jsem tam musel páčit. Tady jsem naopak věděl, že je celkem rychlý. Předpokládal jsem, že jsou oba celkem rychlé. Jenom jsem nevěděl, jestli kloužou. Moje koule neprošla, takže jsem hledal, kterou si ještě půjčím. A když jdete druhý, tak není moc času.“
Proč vaše koule neprošla?
„Nevím, teď to budeme zjišťovat. Možná jsem jí měl moc otlučenou, nevím, prostě se jim nelíbila.“
Jak jste spokojený s technikou?
„Na tréninku jsem byl spokojený, dneska ne. Ale to je daň kvalifikace, snažíte se to dělat trochu opatrně, na jistotu. A hodit dvacet jedna na jistotu zase tolik lidí na světě nedokáže. Sice to naházelo osm lidí, ale Srb (Armin Sinančevič) do toho šel naplno, Walsh si to může dovolit se svojí skoro neomylnou technikou. Ale já jsem prostě takovej trouba, že to hážu opatrně a pak mě to stresuje…“
Mluvil jste o tom, že máte na jiné metry. Jak si představujete svůj finálový výkon?
„Když budu házet dobře, tak to může určitě být season best, protože ten z Domažlic (21,67) nebyl úplně touhle technikou, kterou by měl být. V té rotaci to má mnohem větší rychlost a na tomhle kruhu se taky dá hodit celkem dobrý výkon.“
I přes dvaadvacet metrů?
„Přece jenom jsem měl zranění a hodil jsem to třikrát v životě. Není jednoduché to hodit, i když teď to háže dost lidí. Ale budu se snažit udělat všechno proto, abych se přiblížil nějakému fakt pěknému výkonu. Season best se má takových akcích dělat, aby bylo spokojené vedení. To bych rád potěšil a sebe taky, samozřejmě. Byl by to nejlepší výkon, co jsem kdy na velké akci hodil. Máme den na zotavenou, doufám, že postoupí i Kuba Holuša a dáme si večer suši.“
Našli jste nějakou dobrou restauraci?
„Naštěstí máme suši na hotelu. Toho si užívám, bohužel jenom na večeři.“
Kolik suši spořádáte?
(smích) „No, koukali… Já ho mám rád. Když nechodím na to running, abych se nějak nepřeládoval, tak dva talíře jsem měl… Ale podobně jako Kuba, akorát on k tomu nejí nic jiného…“
