PŘÍMO Z DAUHÁ | Svůj postup do finále mistrovství světa věnovala překážkářka Zuzana Hejnová zesnulému Karlu Gottovi. V něm pak na Chalífově stadionu bojovala o medaili, ale nakonec doběhla pátá (54,23). V závodě, v němž Američanka Dalilah Muhammadová ke zlatu přidala světový rekord 52,16 sekundy.
Co říkáte světovému rekordu?
„Šílený… Upřímně jsem to od ní vůbec nečekala, nevypadala úplně tak suverénní. Rozhodně jsem to čekala víc od Sydney (stříbrné McLaughlinové), ta taky běžela šílenej cajt. A myslím si, že to je i díky tomu, že u nich je obrovská rivalita. To je prostě brutál, strašně rychlej čas…“
Jak hodnotíte svůj závod?
„Musím ho hodnotit pozitivně. Já jsem dělala absolutní maximum, neudělala jsem tam žádnou chybu. I se mi víceméně podařilo to rychleji rozběhnout, možná mi potom trošku chyběl konec. Ale hodnotím to pozitivně. Po tom, jak jsem loni nemohla chodit, kdyby mi řekli, že budu pátá na světě, tak bych to brala. Samozřejmě, bronz nebyl daleko, myslím si, že na něj i bylo. Asi musím teďka vytrvat, udržet se zdravá a pak si myslím, že ještě můžu běžet rychleji.“
Probíhal závod, jak jste čekala?
„Jo. Bylo to přesně tak, jak jsem říkala, že můžu být bronzová a můžu být i osmá. Byly jsme tam přesně strašně nasekané. Mrzí mě, že jsem nevybojovala placku, ale páté místo je pořád dobré.“
Se Švýcarkou Leou Sprungerovou jste v cílové rovince svedla neúspěšný souboj…
„My jsme se na desáté docela bouchly rukama, mě to tam trošičku rozhodilo. Pak jsem tam zapadla na paty a ono se to těžko rozbíhá. Asi proto mě i převalila v tom konci. Ale nevím, jestli je lepší být čtvrtá nebo pátá, to vyjde nastejno. Čtvrté už jsem si zkusila a možná to bolí víc…“
Co zkusit protest? Španěl Ortega na krátkých překážkách vyhádal bronz…
(úsměv) „To ne, to se prostě stává, když tam skáčeme nastejno.“
Vy jste svoje páté finále v řadě na Instagramu věnovala Karlu Gottovi, máte k němu blízko?
„Úplně bližší vztah k němu nemám, ale poslouchám jeho písničky, jako hodně docela... Tu poslední, co nazpíval s dcerou, tak tu jsem poslouchala už třeba rok. Tu poslouchám hodně. Hrozně mě to mrzí, šlo to strašně rychle. Nejdřív že je nemocný a najednou zemřel. Je to smutné…“
Taky jste zmínila lidi, kteří vám nepřejí na sociálních sítích…
„Já to asi nechci úplně rozebírat. Ale chodily mi potom zprávy, že se mě lidi snažili ve srandě naštvat, abych získala placku. Prostě to tak je, jsou lidi, kteří přejí, jsou pozitivní a hodní. A jsou lidi, kteří se asi utápí v nějakých svých problémech a nepřejí mi. Beru to tak, že určitě nejsem jediná. Ale mrzí to. Ve finále to jsou lidi, kteří mě opěvovali, když jsem vyhrávala a nakonec jsou nepřející, když se mi úplně nedaří. Myslím, že je to normální.“
Jak se vám líbil plný stadion, který i kvůli výškaři Baršimovi zhusta zaplnily bílé košile šejků?
„Je to zvláštní, ale aspoň nějaká atmosféra. Je tady dost lidí dneska, docela to bouřilo, konečně to připomíná velké závody.“
Jste první česká závodnice v bodované osmičce, cítila jste ve výpravě tlak?
„Samozřejmě jsem cítila, že ve mně věří, že doufají, že na placku budu. Ale nějaký tlak si vůbec nepřipouštím. Myslím, že každý z nás dělá maximum, každý má šance někde jinde. Pro někoho je maximum postoupit z rozběhu, pro někoho je maximum snažit se o placku. Já myslím, že Kuba (oštěpař Vadlejch) udělá všechno, aby se dostal do finále, do užší osmičky. Může se stát všechno. Jemu věřím. Stejně tak Staňour (koulař Tomáš Staněk). Když hodí, co umí, 21,60, může to být do osmičky. Věřím tomu, že ještě něco předvedou.“
Související články
