Než půjdete změnit svět, nejprve změňte přístup ve své hlavě. Na úsvitu atletického šampionátu v Eugene se atmosféra tetelí očekáváním něčeho opravdu speciálního. Stojí za ním vzepětí elitních sprinterek, které udělaly z „nepřekonatelných“ světových rekordů Američanky Florence GriffithovéJoynerové reálné terče. „Vím to. Je to možné,“ říká Jamajčanka Elaine Thompsonová-Herahová, olympijská šampionka na stovce i dvoustovce z Ria i Tokia. A není sama…
Předtím, než zkusíte letět, musíte k obloze aspoň vzhlédnout. Přesně takhle je to s legendárními světovými rekordy Florence Griffithové-Joynerové, dávné atletické královny s přezdívkou Flo-Jo. „Jsou zřejmě mimo dosah. Aspoň pro mě,“ líčila Elaine Thompsonová-Herahová po svém zlatém olympijském double v Riu před šesti lety.
Byl to zcela pochopitelný pohled, přijímaný bez odporu napříč desetiletími vývoje světové atletiky. Dostat se na úroveň Flo-Jo bylo k neuvěření z několika důvodů. Mnohým byl podezřelý její výrazný výkonnostní posun v klíčové sezoně 1988, kdy si na stovce zlepšila osobní rekord o téměř půl sekundy.
V divokých osmdesátkách to přirozeně svádělo k podezření z dopingu. Olympijské finále v Soulu vyhrála Flo-Jo na dvoustovce o pět metrů a stanovila světový rekord 21,34 sekundy. Na stovce je rekordní čas ještě více frustrující. Američanka totiž maximum zaběhla na olympijské kvalifikaci v Indianapolisu v den, kdy se na univerzitním stadionu Michaela A. Carrolla točil silný vítr.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
