Rekord Keňana neplatí, trať byla nevyhovující

Kdo si chtěl zaběhnout úžasný čas, měl při 115. ročníku nejstaršího maratonu světa ideální příležitost. Převážnou část trati v Bostonu totiž foukal do zad běžcům silný vítr. Žádný z dosažených výkonů ovšem nemůže být uznán za rekord - smůlu tak má nejen Mutai ale i domácí hvězda Ryan Hall, jenž se stal nejrychlejším Američanem (2:04:58).

Důvody jsou dva. Podle pravidel Mezinárodní atletické federace (IAAF) mohou být světové rekordy v silničních bězích dosaženy jen u závodů, kde start a cíl jsou vzdálené maximálně o 50 procent délky, v případě maratonu tedy o 21,1 km. Právě proto, aby závodníci neměli výhodu větru v zádech. A zrovna Boston je příklad klasicky pojatého maratonu, kdy se běží po úsečce, tedy z bodu A do bodu B.

Druhým důvodem je skutečnost, že cíl je v Bostonu umístěn o 146 metrů níže než start, což je zhruba třikrát větší rozdíl, než povolují pravidla.

Přitom zdejší maraton se nikdy nepyšnil rychlými časy. Třeba v roce 2007 byl vítěz o 11 minut pomalejší, neboť foukal vítr proti. Navíc za 32. kilometrem je proslulý kopec Heartbreak Hill, s nímž se běžci musí na členité trati poprat ve chvíli, kdy jim začínají docházet síly.

„Věděl jsem, že jsem hodně trénoval a jsem dobře připravený. Ale na rekordní čas jsem nepomýšlel,“ přiznal v cíli devětadvacetiletý Mutai, který loňský traťový rekord krajana Roberta Kiprono Cheruiyota (2:05:52) vylepšil o téměř tři minuty a je devatenáctým keňským vítězem za posledních 21 let.

Nejrychlejší maratonec historie dosud nepatřil k nejobletovanějším hvězdám světových silničních běhů. Před rokem sice skončil druhý v Rotterdamu (2:04:54), ale jinak jeho jedinými triumfy byly menší maratony v Monaku a Eindhovenu.

Až teď se dostal mezi absolutní smetánku - byť u jeho životního výkonu bude navždy připsána hvězdička a poznámka pod čarou. Dočkal se také výrazného finančního ocenění. Pořadetelé mu vypíší šek v hodnotě odpovídající 3,8 milionu korun, kde třetina je bonus za dosažený čas.