Když Alois Hadamczik vykřikoval, že na Vladimíra Růžičku prdí, a ten mu to přes noviny vracel, že zlatou z Nagana stejně mít nikdy nebude, u těch dvou to bylo tak nějak normálka. Jakmile ale začali vzduchem létat hajzlové mezi Romanem Šebrlem a Tomášem Dvořákem, i babičky na vesnici zamáčkly slzu. Tak oni se ti zlatí hoši, ta skvělá desetibojařská parta, nemají rádi? Sakra, a proč vlastně?
Kdo si myslíte, že by tak mohl ty dva dostat dobrovolně na jedno místo, pokud tedy pomineme pracovní povinnosti? Obchodník s realitami? Šéfkuchař Pohlreich? Ani náhodou. Jejich porodník! Těžko se odmítá člověku, když přivede na svět všech pět dětí desetibojařských superstars.
A tak se ti dva sešli coby startéři na přespolním běhu pro děti ve Štiříně, kterému řediteluje docent Antonín Pařízek, sám bývalý atlet. Když byl v akci Šebrle, šel Dvořák na pivo, a opačně. Nemluvili spolu. Na fotkách je vedle sebe taky nenajdete. Přitom do osudného mítinku na Kladně, který v červnu rozpoutal vášně, jež zasáhly i veřejnost, celých pět týdnů chybělo. Ti dva se fakt nemusejí.
Jsou tak odlišní! Jak osobními vlastnostmi, tak třeba i svými koníčky. Dvořák je kuchař a nadšený zahrádkář. Šebrleho hravost nasměrovala úplně jinam - v golfu má úžasný handicap 4 a málokdo ho trumfne v počítačových hrách.
Jejich averze se nejčastěji vysvětluje více než dekádu starou sportovní rivalitou. Dvořák byl třikrát mistrem světa, což Šebrle trumfnul kompletní sbírkou zlatých medailí, Evropa, svět, olympiáda. Hlavně vyrval sokovi světový rekord a jako první překonal bájnou hranici 9000 bodů.
„Že jeden střídá druhého, to se přece běžně stává. Může to nadělat zle, i znesváření sportovci se někam pošlou, ale časem o tom neví. Je to zapomenuto,“ vysvětluje sportovní psycholožka Eva Šauerová, která pomohla k olympijskému zlatu střelci Kosteleckému. „V tomhle případě jde ale o něco jiného. Muselo se mezi nimi stát něco, co se silně dotklo jejich citů. Mají mezi sebou osobní spor. Takový spor zasáhne je a také jejich rodiny a ani časem nezmizí. Existuje napořád.“
Osobní spor nevznikne, když vám někdo cizí řekne, že neumíte skákat do výšky. Je to jen jeho názor, který si vyslechnete, možná se zamyslíte a hodíte to prostě za hlavu. Osobní spor se podle psychologů zrodí ve chvíli, kdy vás někdo blízký poníží. Zradí, když to nečekáte. Nebo poruší danou úmluvu. Zkrátka když se zachová jako... Třeba jako hajzl.
„Na tréninku se ke mně choval jako hajzl,“ vzpomínal Šebrle nedávno na rok 2001.
Dokončit? Nedokončit?
„A když vás někdo takhle zradí, dokážete to odpustit jenom svým vlastním dětem,“ pokračuje psycholožka. „Všem ostatním darujete jenom čas navíc, než se k té jejich vině zase vrátíte.“ Čeká se jenom na rozbušku. Ta si v klidu doutná. Klidně i deset let.
„Dokončil závod jen kvůli prachům To já bych nikdy neudělal.“ Prásk ho. A bylo to tady. Tomáš Dvořák obvinil Šebrleho, že se zraněnými achillovkami dokončil červnový mítink v Kladně jenom proto, aby podle smlouvy dostal plné startovné.
Dvořák už druhým rokem není Šebrleho bývalým parťákem, ale nadřízeným z titulu šéftrenéra reprezentace. I tenhle fakt zřejmě oboustranně zvýšil napětí. A tak šli tvrdě do sebe. Nebrali si servítky. Drsná přestřelka šampionů, která nemá v Česku obdoby.
Zaděláno na ni bylo už před závodem. Dvořák si nekladl podmínku, že Šebrle musí závod za každou cenu dokončit. Na druhé straně ale říkal, že by to bylo dobré, aby nemusel jeho nominaci na Evropský pohár skrývat za Šebrleho zásluhy. Normální lidé by si pochybnosti, třeba i v průběhu závodu, dokázali vysvětlit. Tihle dva znesváření kohouti ne. A pak tu byla ještě ta prémie. Údajných 20 000 dolarů, tedy 340 tisíc korun.
Dokončit? Nedokončit? „Já bych to doběhl a vy byste to za ty prachy dokončila taky,“ odvětil bývalý výškař Tomáš Janků na dotaz, jak by se asi zachovali jiní atleti. Jasně, víc než čtvrt milionu korun na chodníku nenajdete. A firma Gamont, jejímž společníkem je podle obchodního rejstříku i Tomáš Dvořák, je musela vydat za úsměvný výkon 7300 bodů. To určitě zabolelo.
Partu zlomila tragédie
Když vezmeme v úvahu okolnosti, za kterých se před více než deseti lety dva desetibojařští fenoméni drali za úspěchy a slávou, vlastně to ani dobře dopadnout nemohlo. Na napětí a vyostřené emoce bylo zaděláno hned od začátku.
Šebrle nastoupil do tréninkové skupiny Zdeňka Váni jako konkurent Dvořáka, nápadníka jeho dcery Gabriely, který si ji pak vzal za ženu a narodila se jim dvojčata. Kouč by i dnes odpřísáhl, že se k oběma choval stejně. Ale o pevnosti rodinných pout se točí i nekonečné televizní seriály. Šebrle rovnováhu necítil.
„Dávná sportovní rivalita by neměla být ten největší problém, spíš naopak. Ta je oba hnala kupředu. My jsme se s holkama třeba pohádaly, ale že by to došlo do takových rozměrů? To určitě ne,“ vzpomíná mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková, na dráze souputnice obou desetibojařů.
„Problém by mohl být v tom, že kluci trénovali pod vedením Tomášova tchána. Jeho sympatie určitě musely být na jeho straně. To, že si dneska říkají takové hrozné věci, to je už jenom tahání kostlivců ze skříně.“
Jasným vůdcem úspěšné smečky, ve které byli kromě Šebrleho ještě Jan Poděbradský, Kamil Damašek a David Nikodým, byl dlouho Dvořák, mistr světa a světový rekordman. V této konstelaci to mezi atlety a jejich trenérem skvěle fungovalo. Jednička byla jasná a případné třenice se rozkládaly mezi pět závodníků. „V době, kdy byla skupina nejsilnější, tam panovaly úžasné vztahy,“ vzpomíná Tomáš Janků, který s nimi tehdy trénoval.
„Byly doby, kdy jsem celou tu bandu zval jednou týdně na večeři,“ vzpomíná Dvořák. „Trenér Váňa se staral o nás všechny stejně dobře. Radoval se z každého našeho zlepšení, z každého našeho dobrého umístění,“ přidává se k líčení idylky Kamil Damašek.
Všechno změnila tragédie.
V říjnu 1997 havaroval během soustředění ve Vysokých Tatrách automobil, který řídil právě Damašek, a spadl na dno šest metrů hluboké rokle. Dvořák nikam nejel, protože ho bolela okostice, Šebrleho nebolelo nic, ale na okostici se vymluvil. Při tragédii zemřeli David Nikodým a sprinter Martin Šimůnek. Damašek přišel o ledvinu a časem musel s desetibojem skončit. To byl zlom. Pak už to nebylo nikdy jako dřív.
Dva roky na přelomu tisíciletí, kdy Šebrle Dvořáka poprvé předčil, křehkou rovnováhu defi nitivně porušily.
„Hodně se na tom podepsalo jejich okolí. Oni dva by si všechny ty problémy, co nastaly, asi vyříkali a bylo by to v pohodě. Tím, že měli a mají kolem sebe další lidi, tak to nakonec takhle smutně dopadlo,“ naznačuje Damašek. Dál už ale konkrétní být nechce. Už stojíme na horké půdě.
„Krizovek“ bylo víc
Dneska spolu dva chlapi s blížící se čtyřicítkou na krku nejsou schopni normálně komunikovat. Před deseti lety se ukázalo, že tihle dva velikáni spolu nejsou schopni ani trénovat.
„Bylo to jen mezi nimi, takže se nikdo nikdy nemusí dozvědět, co a jak bylo,“ líčí psycholožka Šauerová. „Kde leží pravda, vědí jen oni dva. A každý bude mít tu svoji, jejich verze budou odlišné. Každý tu situaci totiž vidí jinak.
To ale neznamená, že si vymýšlí, že by někdo z nich chtěl lhát. Každý má svůj úhel pohledu, jak to, co se mezi nimi stalo, cítí a vnímá.“ „Já jsem se k němu nechoval hezky? A on ke mně ano? No, to si asi tuto dobu pamatujeme každý jinak,“ zlobil se Dvořák. Konkrétních informací se od samotných aktérů dopátrat nelze. Trenér Váňa velice rychle pokládá telefon.
Oba jeho bývalí svěřenci po sérii otevřených rozhovorů už také mlčí nebo volí diplomatická slova. Šebrle na soustředění v Nymburce před odletem na své osmé mistrovství světa alespoň připustil: „Spouštěcí ventil našich problémů se dá najít na soustředěních a závodech, která jsme s Tomášem kdysi spolu absolvovali. Nerozdělila nás jedna krizová situace, tam bylo takových krizovek mnohem, mnohem víc...“
Co konkrétně se dělo ve Váňově okleštěné skupině, mnoho lidí neví, byť se třeba v blízkosti závodníků léta pohybovali. „Co konkrétního si udělali, o tom budou vědět jen oni dva,“ je přesvědčena Kašpárková. A kdo něco ví, bojí se promluvit. Říkat nepříjemné věci se nevyplácí. Česká atletika si plácá bábovičky na malém písečku, všichni se znají, alespoň navenek kamarádí a většinou, a to je hlavní věc, jsou na sobě také existenčně závislí. Když už se nakonec někteří rozhodli promluvit, bylo to jen pod slibem naprosté anonymity.
„Prapůvodem všech problémů je, že Dvořka cítil velkou konkurenci, neunesl to a jeho trenér taky ne,“ myslí si jeden z bývalých desetibojařů.
O sportovní rivalitě ví každý ze sportovců své, dá se zažít i na školním tělocviku. Taková, co se dá těžko unést, ale většinou vzniká až ve chvíli, kdy vůdčí osobnost srazí ten dotírající z piedestalu. To pak někdy i z maličkostí můžou vzniknout velké konflikty. „Teoreticky se tohle mohlo stát i mně a Jardovi Bábovi. Třeba když mě porazil na olympiádě. Jenže my jsme byli vždycky kamarádi a tohle jsme nikdy neřešili,“ těší Tomáše Janků.
„Byli jsme kamarádi, dokud jsem se mu nevyrovnal. Pak už mi ve skupině bylo jen hůř a hůř.“ Tak to vidí Šebrle.
„Já ale nemám problém s tím, že je někdo lepší. Vždycky jsem stál za tím, že když je někdo lepší než já, že jsem si to pokazil sám. Ne, že ten, co je lepší, je svině.“ Tak to vidí Dvořák.
Kromě bojovně naladěných kohoutů je ve hře ještě trenér, který může svou autoritou hodně ovlivnit. Zdeněk Váňa sklízel díky svým metodám se svými svěřenci zasloužené úspěchy. V přípravě dával důraz na sprinterskou výbušnost a nebál se trénink některých disciplín svěřit specialistům. Nebýt tady ty příbuzenské vazby...
„Tím že byl Šéba dobrej, začal největší problém,“ přidává se další atlet. „Hodně se na tom podepsal i Vaňous. Byl trenér Dvořky, ale zároveň táta Gábiny, kterou si Dvořka vzal. Byl tím pádem samozřejmě blíž ke svému zeťovi. Dávali to Romanovi občas pěkně sežrat. On je Vaňous vůbec zvláštní povaha, trénovat bych s ním nechtěl.“
„To že má strašnou povahu, všichni v atletice vědí,“ říká nezávisle na předchozím sdělení jeden z oslovených atletických funkcionářů. „Prostě je strašně na prachy. Pro levnější rohlíky byl schopen jet přes celou Prahu. A Roman tím, že byl dobrej, začal brát peníze Dvořkovi. Trenér to bral tak, že tím vlastně ochuzuje jeho vnučky.“ Dvořák prý často jenom mlčel. Proti tchánovi nešel, aby měl doma klid.
Terčem byla i manželka
Ještě je tu jedno pro chlapa citlivé téma, Šebrleho manželka Eva. „Váňa se na vyhrocení situace hodně podepsal i tím, že se do Evky neustále navážel,“ prozradil náš zdroj. Eva Kasalová, čtvrtkařka a vyučená cukrářka, chodila původně s Martinem Šimůnkem, nešťastnou obětí autonehody v Tatrách. V krizovém období plném bolesti se dala dohromady se svým dnešním manželem.
První problémy nastaly, když si ji Šebrle chtěl brát s sebou na soustředění. Dvořák tam svoji Gábinu měl, ta ale byla coby dálkařka součástí skupiny. Zákazy přetrvávaly až do doby, kdy si Šebrle finančně polepšil a její pobyt si mohl zaplatit. Svalnatý atlet, ženskými magazíny označovaný za jednoho z největších krasavců mezi českými muži, vždycky dával najevo, jak moc má svoji Evu rád. Netajil, že s ní probírá vše podstatné. Odtud bylo jen kousek k narážkám, že mu termínovou listinu netvoří trenér, ale manželka.
„Když jsem se po závodech ptal Šebrleho trenéra Dalibora Kupky, jak to bude s tím Evropským pohárem, tak mi řekl: Na to se mě neptej, na to se zeptej Evy,“ dal k dobrému Dvořák v jednom z posledních rozhovorů.
Na otázku, jak manželka všechny ty aféry snáší, Šebrle odpověděl: „Jsme spolu od roku 1998. Zvykla si.“ Rozhovor s ní na soustředění v Nymburce před mistrovstvím světa, kde byla i s oběma dětmi, slíbil zprostředkovat. Záhy si to rozmyslel a zamítl ho.
Rok 2000 měl být Dvořákovým vrcholem. Chystal se na olympijské vítězství a překonání hranice 9000 bodů. Ani jedno mu ale nevyšlo. Šebrle mu „ukradl“ světový rekord, přes 9000 bodů se jako první na světě přehoupl on. „Bylo to pro mě zadostiučinění. V tu chvíli jsem se přes všechny křivdy z minulosti přenesl,“ je přesvědčený, i když realita hovoří o něčem jiném.
Světový šampionát v Edmontonu o rok později nebyl spouštěcím ventilem nenávisti bývalého a současného světového rekordmana, jak si řada lidí dodnes myslí. Tam to jenom přestalo být tajemstvím.
Národ u televizních obrazovek nabyl přesvědčení, že když zraněný Šebrle uviděl platný pokus svého rivala v kouli, ulevil si: „Č*rák!“ Mikrofony předaly dál i Dvořákův povzdech: „Myslel jsem si, že sem jedeme jako tým, ale zatím ho tvoříme jen já s Jirkou Rybou.“ Už trojnásobný světový šampion svého rivala obvinil, že dostatečně neprožívá jeho úspěch.
Kouč Váňa si zase posteskl, že nespolupracují. Dojeli na konečnou.
Jejich skupina se záhy rozpadla. Tomáš zůstal s tchánem, Roman přešel s Janem Poděbradským k Daliboru Kupkovi.
Nic na tom nezměnil ani fakt, že ta nadávka se ukázala jako omyl. Oba borci zajeli do České televize a nechali si z archivu vytáhnout záznam závodu. „Nebylo to: To je ale č… Bylo to: Já jsem ale č... Čili to řekl Dvořka, protože se mu ten pokus nelíbil.“ I tohle si Šebrle zapsal do deníčku. Ten má teď být podkladem pro jeho autobiografii, která vyjde na jaře.
Sliboval, že v ní všechny své útrapy zveřejní. Pomalu ale řadí zpátečku, zřejmě na radu svého managementu. „Knížka vyjde určitě, ale co v ní bude, to si ještě rozmyslím. Jestli všechno, nebo ne,“ couval před odletem do Koreje.
Škoda, že dokumentaristka Helena Třeštíková, proslavená dokumenty, s těmito dvěma pány nenatáčela v průběhu posledních deseti let, jako to udělala v případě narkomanky nebo rozvádějících se manželů. Mohla být ještě slavnější a my chytřejší.
Hledat viníka je nesmysl. Ukřivdění jsou oba a vyléčit se to mezi nimi nedá. Až bude golfista Šebrle nastupovat do letadla směr OH 2016 v Brazílii a potká se v něm s šéfem české atletiky Dvořákem, ten se ho klidně zeptá: „Tak ona ti to dovolila manželka?“
Související články
