Asi bude problém v těle, litovala Rosolová po vypadnutí
Na internetu čtvrtkařka Denisa Rosolová před semifinále mistrovství světa psala: „Nový den = nové tělo.“ Doufala, že se bude v boji o postup do finále cítit lépe než v sobotním rozběhu. Dopadlo to jinak. Šesté místo ve třetím semifinále a čas 52,53 sekundy zdaleka nemohly stačit. „Při rozcvičování jsem se cítila dobře, první dvoustovku jsem na svoje poměry rozběhla docela rychle, ale pak mi prostě došlo,“ líčila někdejší dálkařka a vícebojařka.
Kam se poděla vaše forma?
„Když mi to řeknete, budu ráda, já to sama nevím. Prostě najednou mi v půlce sezony došlo. Naštěstí příští rok je olympiáda, takže mistrovství světa tolik neřeším a budu se připravovat na Londýn.“
Nejlépe jste běžela na Zlaté tretře Ostrava, tedy na začátku sezony. Lze z toho vyvodit nějaké ponaučení právě pro Londýn?
„I loni jsem nejlépe běžela v Ostravě, ale pak v Barceloně na mistrovství Evropy stejně. Bohužel se letos něco stalo. Až se vrátíme domů, uděláme vyšetření a uvidíme. Přípravu jsme udělali stejně jako loni před Barcelonou. Asi bude problém někde v těle.“
Doufala jste, že se po sobotním těsném postupu z rozběhu probudíte do lepšího dne. A dala jste si nakonec plánované pivo, abyste lépe spala?
„Jedno jsem si dala, ale to je třetinka, fakt malé. Pak jsem šla spát. A dneska jsem se cítila dobře, nebyla jsem vůbec nervózní, hlavou to určitě nebylo.“
Kdy jste si tedy pak v závodě řekla: A do háje?
„Nevím, nic si z běhu nepamatuju. Doběhla jsem, doufala jsem, že to bude čas pod 52, a bohužel nebyl. V cíli to byl pocit jako po každé čtvrtce. Takže hrozný.“
Přestane vaše mysl podobně fungovat v každém závodě?
„Ze Zlaté tretry si vždycky pamatuju všechno, ale tady vím, že jsem těsně předběhla závodnici, co jsem měla nad sebou – to byl úkol stáhnout ji docela brzo. A pak už nic nevím. Naštěstí si nepamatuju, jak to bolelo, takže je to dobré.“
S parťačkami ze skupiny Rychlý holky vás čeká ještě štafeta na 4x400 metrů. Budete schopná dát se do kupy psychicky i fyzicky?
„Určitě se připravím, musím. Jsme tým. Sice jsme chtěly běžet o hodně rychleji, ale snad se přiblížíme aspoň tomu, co bylo ve Stockholmu (3:29,95). Štafeta je týmový sport a vždycky se běhá trochu jinak. A Zuzce Hejnové budu držet na překážkách palce, ať to natře všem.“
Budete si teď o to víc chtít vyzkoušet její disciplínu, jak jste plánovala?
„Jsme domluvení, že to zkusím, je jen otázka kdy. Jestli ještě tento rok, nebo až ten příští.“
