Oštěpařka Barbora Špotáková je po mateřské pauze jen týden v tréninku, její návrat jde ale tak dobře, že s trenérem Janem Železným dokonce v žertu přemýšlela o startu na blížícím se světovém šampionátu v Moskvě. Kdyby chtěla, nominaci by jako loňská vítězka Diamantové ligy měla jistou.
Jak se cítíte zase v tréninku?
„Házení jde, i běhání. Nebála jsem se, když jsem byla těhotná, hodně jsem chodila. Mám docela dobré nohy a poměrně to létalo. Dokonce jsme si dělali srandu, že mám divokou kartu do Moskvy jako vítězka Diamantové ligy a že bych to stihla. Ale to byla spíš sranda.“
Přemýšlela jste, jak by reagovaly soupeřky, kdybyste v Moskvě přišla v teplákách na rozcvičovací stadion?
„S Christinou Obergföllovou by to asi seklo, kdybych se tam zjevila, když jí píšu, že začínám... Bylo by zábavné jen vidět ty obličeje, jak by se tvářily. A kdybych ještě postoupila z kvalifikace...“
Podle vašeho trenéra Jana Železného byste v Moskvě měla na výkon přes 60 metrů...
„Mysím, že to bych byla schopná dát. Problém by byl, že bych si mohla něco udělat. V tréninku mi hody létaly na 53 metrů. Je rozdíl, když se rozběhnete naplno. Já se bavím tím, že můžu zase běhat. Váhově jsem na tom možná líp než předtím, i když mi spadly svaly... Jsem ráda, že si můžu pobíhat. Ale není moc času na tenis, čas mi řídí to mimino. Ostatní hráli beach, to jsem jim záviděla. Já jsem uspávala... Ale Janík spí hlavně v noci, je hodnej.“
Špotáková se vrací k tréninku. Uvidím, kam mi to bude lítat, těší se
Video se připravuje ...
Jaké byly první hody po pauze?
„První hody byly zvláštní. Ale je zajímavé, že si tělo vzpomene. První pocity byly šílené. Po dvou sériích se to ale vrátilo zpátky. Musím říct, že je to dobrý. Házení jsem nezapomněla. Člověk je ale celkově povolený. Ne že bych nic nedělala, ale vazy jsou povolené, při porodu se rozvolňují kyčle. Člověk si připadá takovej zvláštní, rozteklej... Háže se ale nohama a ty mám dobré.“
Jak se cítíte fyzicky? Váš trenér Jan Železný v nadsázce přirovnal váš stav k návratu po drobném zranění...
„Jsem na tom lépe, než když se někdo vrací po zranění. Já jsem do poslední chvíle chodila po kopcích, ztráta není taková. Akorát včera v posilovně jsem chtěla jít břicho, tam ale asi žádné svaly nejsou...“
Nemusí vás trenér krotit?
„On už mě při házení i natáčel. Říkal, že tohle a tohle nebylo ono. Za chvíli jsme se dostali do tréninkového tempa, bylo to zábavné. Nejsem ani tolik namožená, jak jsem si myslela, že budu - Honza už to honí. Navrhuje posilovnu na zpevnění břišních svalů, ale já se musím přizpůsobit miminu.“
