Atletka roku Hejnová na světové gala v Monaku nepojede. Kvůli tréninku
V komplikovaném účesu přijímala překážkářka Zuzana Hejnová potlesk při vyhlášení ankety Atlet roku. Neporažená mistryně světa a šampionka Diamantové ligy ji vyhrála poprvé v historii. Gala do Monaka, kde je mezi třemi finalistkami celosvětového hlasování, ale příští týden vynechá.
Jak si užíváte vítězství?
„Je to pro mě velká čest. Jsem ráda. Mrzí mě, že letos nezávodila Bára Špotáková, že jsme si to tady nemohly v uvozovkách rozdat. I přesto letos byla velká konkurence, všichni podávali skvělé výkony a oštěpař Víťa Veselý byl zdatný soupeř. Jsem ráda, že se mi to konečně podařilo vyhrát. A jsem ráda, že nepouštíme chlapy k trůnu.“
Špotáková vyhrála v předchozích letech šestkrát za sebou, před ní Roman Šebrle pětkrát v řadě. Nastává teď vaše éra se sedmi výhrami?
(smích) „To nevím, jestli už nebudu trochu stará. Pokusím se v tom pokračovat, uvidíme, jak se mi bude dařit. Když se mi bude dařit, budu zdravá, mohla bych to obhájit. Ale je to daleko. Užívám si, že jsem to vyhrála jednou.“
„Já jsem se domlouvala s trenérem i s manažerem, že nakonec asi do Monaka nepojedu. Je to škoda, ale na druhou stranu mám toho opravdu hodně a musím trénovat. Je to i proto, že tam vyhlašují jen vítěze a ostatní jsou tam jen jako diváci. A kdyby se náhodou mělo něco změnit a měla bych vyhrát, oni to budou vědět dopředu a řeknou mi včas, takže změním plán…“
Není líto vám to líto?
„Na jednu stranu mi to líto je, ale na druhou stranu toho mám tolik, že když už budu mít volné dva dny, užiju si je tady v klidu a nebudu muset zase někam letět. Jsem v tréninkovém procesu, jsem opravdu hodně unavená a už i můj přítel Honza říká, že bych si měla udělat čas i na něj. Mám i pocit, že nemám čas ani na sebe ani na něj a mrzí mě to. I proto se mi tam zase tolik nechce.“
Během vyhlášení českého Atleta roku jste zahrála na klávesy, jak dlouho jste trénovala?
„Chystala jsem se na to, protože na mě upekli takovou trošku nepříjemnou věc. Musela jsem na to trénovat, připravovat se. Ne, že bych usilovně trénovala… Byla jsem v Harrachově na soustředění. Ale když jsem měla volnou chvilku, trénovala jsem. Řekněme týden. Nakonec to dopadlo dobře.“
Jak jste vybírala šaty?
„Mám jednu takovou kamarádku, která je hrozně šikovná, je zběhlá v těchhle buticích a obchodech. Já bych vůbec nevěděla, kam mám jít. Vzala mě do obchodu, já akorát stála v kabince a ona mi nosila jedny šaty za druhými. Jít tam sama nebo se domlouvat s tou prodavačkou, tak to bych se zbláznila. Ne že bych z toho byla nadšená, ale dá se to vydržet. Trvalo to asi dvě hodiny. Měla jsem na sobě snad třicet druhů šatů. Koupila jsem nakonec dvoje.“
Účes vám dělala taky kamarádka?
„No jasně, kamarádka je kadeřnice. Já tomu říkám účes Vstaneš a jdeš. Jen 45 minut ho dělala. Bylo to fakt rychlý.“
Dokážete si představit, že byste v tom běžela závod?
„No to nevím, on je ten cop docela těžký…“
