Už ví, že bude mít dalšího kluka, zářijový atletický svátek ale oštěpařka Barbora Špotáková jako závodnice nestihne. Kontinentální pohár v Ostravě od 8. do 9. září podpoří jako patronka týmu Asie a Oceánie. V rámci unikátní akce, která do Česka přivede esa světové atletiky, bude ve svém patronském týmu podporovat své velké konkurentky v čele s Australankou Mitchellovou.
Atletická sezona se rozjíždí, ale Barbora Špotáková má teď trochu jiné starosti. Maminkovské břicho už se kulatí a malý Janeček už se těší na nového brášku. „Bude to kluk, jsme sportovní rodina, tak to má být. Janaček má malého bratrance a chová se k němu moc hezky. Je takovej citlivej, stará se, napomíná, že nemám popobíhat,“ usmívá se Špotáková, kterou však koncem sezony přece jen čeká důležitá atletická povinnost na Kontinentálním poháru.
Právo startu na Kontinentálním poháru mají vždy dva nejlepší závodníci z Evropy, Ameriky, Afriky a regionu Asie – Oceánie. Věříte, že do Ostravy všechny hvězdy přijedou?
„Věřím tomu, že ti nejlepší atleti sem pojedou. Znají to, budou sem chtít jet. Jednoznačnou motivací jsou prize money. Atletika není tenis, když vyhrajete závod, že byste si za něj mohl postavit barák. Určitě to je velmi zajímavá finanční motivace, které se žádný atlet nezdá. 30 000 dolarů za vítězství je strašně moc. To je důvod, proč jsem hlavně přijedou. Ale je to dobře, protože diváci budou mít záruku, že tady ti nejlepší v roce budou. To není na žádném mítinku. V takhle krátké době uvidíte show, dvakrát tři hodiny, to je pro diváka hodně zajímavé.“
Jakou formou se akce zúčastníte?
„Aktivně se Kontinentálního poháru nejspíš účastnit nebudu, ale zúčastnit bych se rozhodně chtěla jako ambasadorka, jako fanynka. Celkově se na tu akci těším, je to naprosto výjimečná akce, nikdy nepořádaná v naší zemi - a je to opravdu koncentrace těch nejlepších z nejlepších ve velmi krátkém čase, což se nestane na žádném mítinku. Je to opravdu jiný rozměr, že závodíte za kontinent a tvoříte jiný tým. I pro diváka je to unikátní záležitost.“
Opravdu není šance, že byste si třeba na divokou kartu zazávodila?
„No tak já nevím, tyhle šance vůbec nedovedu odhadnout. Chci se vrátit, jen nevím, jak to půjde rychle. Minule jsem rodila Janečka na konci května a závodila jsem pak v půlce září, a ne rozhodně na tak velké akci, tak to asi tentokrát bude velmi složité. Ale zase nikdy neříkej nikdy. Termín mám v červenci, to bude šestinedělí… Každopádně budu ráda, když tam přijedu s miminkem a Janečkem a budeme fandit. Spíš vidím tu roli fandící Báry.“
Stále platí, že se chcete vrátit?
„Já se určitě vrátit chci. Chci to zkusit. To je moje představa. Říct, že to nešlo, to mohu udělat vždycky. S tím, co jsem už dokázala, by to asi každý pochopil. Ale Tokio je tak velká motivace, že to zkusit chci. Ale nejsem úplně ten typ, který by všechno lámal přes koleno. A přece jen ta povaha mateřství se trochu víc stupňuje a určitě se vystupňuje, když to štěstí bude dvojnásobné. Tak nevím, jestli budu ochotná obětovat na úkor dvou.“
V rámci Kontinentálního poháru budou soupeřit čtyři týmy rozdělené podle kontinentů a vy jste jako patronka vyfasovala Asii a Oceánii, ovlivnily váš vztah k tomuto regionu vaše zlaté závody na OH 2008 v Pekingu nebo na MS 2007 v Ósace?
„Přesně. Ósaka, Peking, Tegu (stříbro na MS 2011)… Velmi příjemná místa, kde se mi dobře závodilo. I ta asijská filozofie je mi blízká, jejich respekt k seniorům, to jak se tam k sobě chovají. V Austrálii jsem nikdy nebyla, ale jsou mi tyhle končiny určitě příjemné.“
Pardoxně budete mít ve svém týmu současné nejlepší závodnice oštěpařských tabulek, Číňanku Lu Chuej-chuej a Australanak Kathryn Mitchellová…
„U Kontinentálního pojháru je vidět, že atletika je rozšířená po celém světě. Zrovna v ženském oštěpu jsou velmi silné zástupkyně z každého kontinentu. Oštěp žen by měl být na Kontinentálním poháru velmi zajímavý. Dokazuje to, že atletika je všude. Oštěp a boty si může vzít každý, nakonec na tom není nic tak těžkého. Číňanka i Kathryn Mitchell jsou stálice. Nejsou to žádné dorostenky, patří k favoritkám dlouhodobě. Věřím, že budou házet dál.“
Co jste říkala jarním výkonům Mitchellové, která už se přiblížila hranici 69 metrů?
„Kathryn háže daleko v jiném období než my. Nevím, jak se jí bude házet v září, pro ni sezona nesmírně dlouhá. Určitě to bude spíš výhoda pro Evropanky. Už ji dlouho sleduju. Má ten problém, že když je pod velkým stresem, nikdy to nebyla schopná prodat. Loni (na MS) v Londýně to byl pro ni obrovský neúspěch. Byla jedna z favoritek, měla formu a tam propadla. Zase vyhořela jak papír. Vím, že z toho byla úplně zlomená.“
Letos se jí ale daří…
„Asi něco změnila, je otázkou, jestli, když bude pod tlakem, bude schopná to dokázat. To je to nejtěžší. Ale háže dobře. Už dlouho háže s Uwe Hohnem a je dobře připravená, i technicky, ona oštěpem žije. Ale už zase není nejmladší.“
Jak připravujete na narození dalšího syna?
„Musím říct, že jsem zatím v pohodě a užívám si ještě chvilku klidu, než to všechno vypukne. Břicho i kila mám adekvátní času, kde by to mělo být.“
Ještě trochu sportujete?
„Minimálně. Jezdím na kole a na koloběžce, to ještě jde, ale nic víc, nejsem blázen.“
Jakou strategii máte kolem jídla?
„Myslím, že si docela dopřávám, že to nijak nehrotím. Snažím se hlídat si kila zhruba jako minule. Tehdy byly potom hnedka pryč, tak by to mělo jít dobře.“
Užíváte si radosti neatletického života?
„Jo, užívám si hodně výletů s Janečkem. Já s ním i dřív jezdila na výlety, ale vždycky třeba po tréninku někde na soustředění, to byla vždycky taková hodinka a ještě jsem byla unavená. Teď mám na to mnohem víc času a byli jsme ledaskde, dvakrát v Rakousku na horách, naučili jsme Janka lyžovat. To jsem předtím vůbec neměla šanci podniknout. Nebo jsme v Itálii byli na kole. Ty výlety mi pak budou trošku chybět.“
Sledovala jste úvodní závody Diamantové ligy?
„Tak sleduji to, samozřejmě. Koukala jsem, že ty výkony holek byly poměrně dobré, ale zase nic senzačního. Je to pořád něco, co by pro mě mělo být dostižitelné. Sleduji samozřejmě i Nikol Ogrodníkovou, které se teď docela daří, tak jsem zvědavá, jak se jí povede v sezoně, protože sezona teprve začíná. Já jsem měla vždycky zásadu nepřepálit začátek a gradovat formu, tak doufám, že bude mít něco podobného.“
Nikol Ogrodníková už letos přehodila 65 metrů, jak zatím hodnotíte Ogrodníkové posun?
„Já ji zatím moc neviděla, v té Africe jsou to vždy výkony jiné než později. Ale hází vyrovnaně, daleko, mohla by být stabilní. Jakmile jste stabilní za 61 metrů, může to ulítnout i na nějakých šedesát pět. A to už se dá potom na velké akci zúročit, když to tam umíte prodat.“
Související články
