Ve vzduchu visely podmínky, v nichž se dalo hodit devadesát metrů. Oštěpař Jakub Vadlejch ale svůj hod na Zlaté tretře netrefil a v předposledním pokusu vyděsil diváky, když podklouznul a zřítil se na trávník.
Rozeběhl se a čekal oštěpařský náraz do zdi. Jakub Vadlejch ale tentokrát neviditelnou stěnu prorazil, podklouzla mu noha a diváci, kteří už hledali oštěp ve vzduchu, museli rychle očima k zemi.
Jste celý?
„Doufám, že jo. Mám trochu nataženou holeň, protože jsem si trochu podvrtl kotník, proto jsem radši nešel poslední hod.“
Takže nešlo o pokus doprovodit odhod tygřím skokem?
„Ne. Já si podvrtl kotník a tělo jde automaticky do pádu, aby se nestalo něco horšího.“
Už se vám to někdy stalo?
„Stalo. Pamatuju si, že v Německu na mítinku jsem na pěti, deseti metrech končil ve dvou kotoulech. Ještě to klouzalo, to člověk letí… A v kvalifikaci v Pekingu jsem přešlápl-nepřešlápl. (Vadlejch na MS 2015 po pádu a sporném přešlapu nepostoupil do fínále – pozn. red.)“
Jak hodnotíte závod?
„Žádný zázrak to z mého pohledu nebyl, hodil jsem třikrát do stejného místa. Takže propadák to nebyl, ale nic mi neulítlo, házel jsem to do kýble.“
Přitom se dalo hodit daleko, jak dokázal Estonec Kirt hodem přes 90 metrů…
„Byly skvělé podmínky. Ale když to tam není, v sebelepších podmínkách se nehodí.“
Co scházelo, aby to vyšlo?
„Těžko říct. Oštěpař přijde na stadion a někdy to cítí a někdy necítí. Dneska to nebylo ono, nebyl můj den, ale i tak jsem házel osmdesát dva, tak se něco udělat dobře musí.“
Jaký vidíte v Kirtovi potenciál?
„Těžko říct. Devadesát metrů je mezník. Hrozně mu to přeju, měli jsme podobný osobní rekord a jemu se to povedlo. Může to být psychická bariéra, že pak může hodit dál. Třeba jako u Johannese (světového šampiona Vettera), který nemohl přehodit devadesát a přehodil devadesát čtyři.“
Kirt je nejlepším levorukým oštěpařem historie, jak se vám líbí, když hází?
(smích) „Já to nechápu. Na tu levou stranu mi to přijde zvláštní, asi každému divákovi… (úsměv). Ale klobouk dolů před ním.“
Související články
