Holuša je zpátky: Mám radost, že se čas pořádně hnul. Motivaci jsem neztratil | iSport.cz
Martin Hašek
6. srpna 2019 • 20:29

Holuša je zpátky: Mám radost, že se čas pořádně hnul. Motivaci jsem neztratil

TOP VIDEA
SÁZKAŘSKÉ TIPY (7. kolo): Slovácko vykrade Ostravu. Zvládne Sparta těžký duel v Liberci? SÁZKAŘSKÉ TIPY (7. kolo): Slovácko vykrade Ostravu. Zvládne Sparta těžký duel v Liberci?
Fenomén RUDEJ FANDA: Jak dlouho už fandí Spartě? A co na to slávisti? Fenomén RUDEJ FANDA: Jak dlouho už fandí Spartě? A co na to slávisti?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Prvního ledna pro něj začal nový příběh. Ten den mílař Jakub Holuša nemohl ani chodit kvůli zranění, z něhož se vyklubala únavová zlomenina kyčle. Kvůli ní vynechal halovou sezonu a tu zimní začal s velkým zpožděním. V sobotu v Bernu ale zaběhl patnáctistovku za 3:36,65 sekundy a přiblížil se startu na světovém šampionátu v Dauhá. „Mám radost, že se čas hnul,“ pochvaluje si.



Na léto se odstěhoval do Svatého Mořice, kde je radost žít. Slunce, čerstvý vzduch a horské štíty kolem Jakubu Holušovi pomáhají v těžké cestě nazpátek do světové špičky. Na minulém MS v Londýně před dvěma lety zazářil životními výkony a senzačním pátým místem ve finále. Letos se po opožděném startu sezony teprve pomalu blíží svým možnostem. V sobotním běhu v Bernu se spolu s týmovým parťákem Filipem Sasínkem (3:36,83) vytáhl k naději pro letošní šampionát v Dauhá. I když k ostrému limitu mu ještě 65 setin sekundy scházelo.

Co vám ten závod dal?
„Mám samozřejmě radost, že se čas už pořádně hnul. Opravdu jsem rád, i když je malinko škoda, že na ostrý limit to nebylo. Ale pořád je ještě čas. Já věřím, že to časujeme správným směrem.“

Celý závod jste upaloval za vedoucím Švédem Berglundem, bylo to takhle v plánu?
„Závod byl super, podle trenérova pokynu jsem měl běžet zepředu. Měli jsme dva vodiče, první šel ten Švéd, který vyhrál, já jsem byl za ním. My jsme ten závod udělali, ostatní běželi za námi. Makhloufi (olympijský vítěz z Londýna) se přede mě dostal až na poslední stovce. Malinko jsem s tím bojoval, čekal jsem, že by to mohlo být ještě lepší, ale bohužel mi došly síly.“

Kde zůstalo necelých sedm desetin od ostrého limitu?
„Závod byl rozběhnutý hodně rychle, zvlášť první šestistovka, pak jsme ale zvolnili. S tím jsem bojoval, cítil jsem, že toho mám plné kecky, že nemám na to, abych to rozbíhal tak rychle. To mě malinko ovlivnilo. Neměl jsem jinou možnost, držel jsem se až do konce. Potřeboval jsem to prošťouchnout.“

V čem vám tenhle závod pomůže do dalších startů?
„Myslím, že mi může hodně dát, že jsem udělal takový posun. Já už jsem potřeboval pro svoje sebevědomí, aby se to pohnulo, abych běžel něco kvalitnějšího. Tréninky vypadaly dobře, ale časy kolem 4:40 tomu neodpovídaly… Už jsem starší běžec a organismus se potřebuje do toho dostat, nejde to hned, nejde to samo.“

Jak se Holuša zlepšuje
3:42,33 Praha (Odložilův memoriál) 3. června
3:40,20 Heusden-Zolder 20. července
3:36,65 Bern 3. srpna

Únavová zlomenina kyčle, která vás potkala, to není žádná legrace. Začátkem sezony jste mluvil o tom, že musíte zůstat celou comebackovou sezonu koncentrovaný. Jak se vám to daří?
„Na to mám jednoduchou odpověď v tom, že pro mě je držet koncentraci jednoduché. Já jsem vlastně začal závodit v sobotu. V hlavě jsem to měl nastavené tak, že jsem v sobotu začal a za dva, za tři týdny jedeme na finální soustředění před mistrovstvím světa. Stále nejsem na vrcholu, stále jsem nezaběhl osobní rekord, ani start na mistrovství světa nemám jistý. I díky tomu je moje koncentrace vysoká. Vím, že musím zůstat soustředěný do poslední chvíle.“

Máte i dost trpělivosti?
„V tom mi to zranění pomohlo. Nepráskám do toho od začátku května, neztratil jsem motivaci. Jsem úplně v pohodě, tohle mi vůbec nedělá problém. Sezona začala v sobotu, teď to musím dobrousit a dochystat třeba do mistrovství světa.“

Do Svatého Mořice jste se po úvodní fázi sezony uchýlil na dlouhých sedm týdnů, neleze vám to tam už trochu na mozek?
„Loni mi to lezlo na mozek, byl jsem v jiném rozpoložení. Nebyl jsem zvyklý žít tak dlouho sám. Teď jsem delší dobu sám a zvykl jsem si žít sám se sebou. Tím pádem to beru tak, že mi to na mozek neleze, že jsem tady doma. Přes léto je přece lepší být v Mořici než v těch vedrech zavřený v Praze. Snažím se užít si každý den. Příroda je tady nádherná, je to jedno z nejkrásnějších míst na světě. Miluju studenou vodu, každý den se koupu, nic mi nechybí. Teď pojedu na tři týdny domů, ale od 8. září se sem vracím. Strávím tu čtvrt roku. Jsme profíci, takhle to je…“

Jak se vám v horách dařilo posunovat výkonnost?
„První polovinu jsme hodně trénovali, teď mám každý víkend závod, v týdnu jeden těžký trénink. Cítím, jak i závody jdu od startu ke startu, organismus jde nahoru, cítím to, je to lepší a lepší. Efekt nadmořská výška nemá na závody tak velký vliv. Trénujeme všechno v téhle výšce, a když slezeme dolů, běží se nám lépe. Ale abyste využil efekt nadmořské výšky víc, musel byste být dole osm dní.“

Zdraví drží?
„Zdravotně jsem v pohodě, jenom pata mě trápí, to je celoživotní problém. To ani neberu jako zranění. Je to bolest, se kterou musí člověk fungovat, naučit se s ní žít. Když jdu trénink v tretrách, bolí mě to víc, snažím se s tím pracovat.“

V Bernu jste sice nesplnil limit, ale jste vysoko v redukovaných tabulkách, na jejichž základě bude IAAF závodníky dobírat. Jak jste podle vás blízko šampionátu?
„V redukovaných tabulkách jsem dvaatřicátý (na startu MS by mělo být 45 běžců). Čas je na hraně, na mistrovství světa by to mohlo stačit. Pro mě jedině dobře, že pokud se na mistrovství světa dostanu, sezona pro mě začala až teď. Byl to první ostrý start a od soboty mi to začne jít nahoru. Udělali jsme první odrazový můstek a půjdeme výš a výš, tomu věřím pevně.“

O víkendu v Bydhošti, kde vás čeká reprezentační start na Superlize mistrovství Evropy družstev, se ale zlepšení času příliš čekat nedá, že?
„Tam se poběží takticky, na hodně rychlé poslední kolo, bude to závod jak na šampionátech. Já se na to těším, proběhnu se s dobrými soupeři. Budu připraven bojovat o bednu. Dostávám se do formy, chci předvést kvalitní výsledek pro český tým. Dál pak zůstanu v Polsku, ve Štětíně mám závod patnáctého ve čtvrtek. Budeme mít vodiče a poběžíme na sebe. Uvidíme, jestli mě manažer dostane na Diamantové ligy do Birminghamu, do Paříže. A jestli mi čas pomůže do kvalitního běhu, kde bych to odvisel a zaběhl super čas.“

 
Články odjinud


Články odjinud