Ve středu mu bude třicet. Italský skokan do výšky Gianmarco Tamberi, jeden z největších showmanů na atletické scéně a zlatý hrdina z olympijského Tokia, se narozeninové párty nebrání. „Vždycky rád najdu důvod k oslavě, ale teď se soustředím jenom na závod,“ pousmál se na tiskové konferenci před ostravským mítinkem. Zlatou tretru sledujte od 16:30 ONLINE na iSport.cz >>>
Na Zlaté tretře už Tamberi skákal dvakrát, vyhrát se mu ještě nepodařilo. „Tohle mi rozhodně chybí,“ usmíval se s pohledem upřeným na křišťálovou tretru, která před ním stála na stole. „Tretra je pro mě důležitý závod. Sezonu jsem začal už v Dauhá na Diamantové lize, jenže tam to bylo i kvůli podmínkám těžké. Doufám, že tady bude lepší počasí a přidám nějaké centimetry.“
Tamberi zatím v sezoně závodil třikrát, jeho maximem je 225 centimetrů z Birminghamu. Do Česka jezdí rád. V Hustopečích si drží halové maximum 238 centimetrů. „Lidé tady mají atletiku rádi, vím, že umí vytvořit parádní atmosféru. Těším se moc. Fanoušci se vrací na stadiony, oni jsou naše magie. Všechno děláme hlavně kvůli nim.“
Před rokem zapsal právě Tamberi jeden z nejzajímavějších příběhů olympijského Tokia. Vrátil se po těžkém zranění. A přesto se dokázal přetahovat o zlato s Katařanem Mutazem Baršimem. Oba se dostali na 237 centimetrů. Vyrovnat olympijský rekord 239 centimetrů se jim v rozeskakování nepodařilo. A po vzájemné dohodě se podělili o zlato.
„Podívali jsme se do očí a bylo to bez jakýchkoliv diskuzí,“ líčil italský výškař. „Ani jeden z nás nechtěl tomu druhému vzít obrovskou radost. Stačil krátký oční kontakt a oba jsme věděli, že o tohle zlato se chceme podělit.“
Sádra pro štěstí
Tamberi pak v euforii nad hlavou mával sádrou, kterou si schoval po těžkém zranění z roku 2016. Ve své životní sezoně si jen pár dnů před olympiádou v Riu potrhal vazy v odrazovém kotníku. A bál se, že má po kariéře. Na sádře měl černým fixem napsáno: ROAD TO TOKYO 2020. Červeným fixem jenom poupravil datum. Rok 2020 přeškrtnul a napsal 2021. Před prvním finálovým skokem si dal sádru i na odraziště, označil si tím rozběh.
„Vůbec jsem nevěděl, že si ji pro štěstí schovává,“ smál se bývalý český výškař Jaroslav Bába, který byl v Aténách 2004 bronzový. „Moc jsem to Gianmarcovi přál, protože je to ohromný sympaťák a bojovník. Když si potrhal vazy v kotníku, volal mi a ptal se, jestli se po takovém zranění dá ještě vrcholově skákat. Já totiž měl to samé zranění o dva roky dřív. Podpořil jsem ho, že určitě dá. A jsem rád i za Mutaze, který měl stejné zranění. Ten závod byl neskutečný, oba si zlato zaslouží.“
Tamberi se nešťastně zranil jen pár dní před olympiádou v Riu. Během své životní sezony. Vyhrál tehdy halové mistrovství Evropy i světa, na závodech v Hustopečích si vylepšil osobní rekord v hale na 238 centimetrů. Na Diamantové lize v Monaku překonal italský rekord (239 cm), byl už jasným vítězem a chtěl ještě rekord posunout. Při druhém pokusu na 241 centimetrech se mu při odrazu roztrhla tretra a potrhal si vazy v kotníku.
Návrat byl těžký. A bolestivý. Tamberi se nemohl dostat na bývalou úroveň. Když se v roce 2017 ukázal na Diamantové lize v Paříži, hrubě neuspěl. Zavřel se na hotelovém pokoji a měl sto chutí s atletikou seknout.
„Den poté mi někdo buší na dveře,“ líčil Tamberi v rozhovoru pro časopis Spikes. „Byl to Mutaz. Nechtěl jsem otevírat, přál jsem si, aby odešel. On ale nepřestával klepat a křičel: ‚Gimbo, Gimbo, prosím, chci s tebou mluvit!‘ Tak jsem to vzdal a pustil ho dovnitř.“
Nevzdávej to Gimbo!
Baršim se snažil italského rivala a kamaráda podpořit. „Povídali jsme si, plakal jsem před ním. Pokoušel se mě uklidnit, říkal mi, ať to nevzdávám,“ líčil emotivní Ital. „Ať se prý nesnažím návrat uspěchat. Nikdo prý nečeká, že to po tak těžkém zranění půjde samo. Hodně mi pomohl.“
Paradoxní je, že o rok později se stejným zraněním bojoval i Baršim. Tamberi mu tehdy podporu oplatil. Trénovali spolu, navzájem se inspirovali, dodávali sebevědomí. Na domácím mistrovství světa v Dauhá slavil Baršim zlato. A Tamberi bral zlato na halovém mistrovství Evropy 2019.
V Tokiu patřili k favoritům. Předvedli neskutečnou show. Oba přelétli přes 237 centimetrů. V rozeskakování na 239 centimetrech neuspěli. „Můžeme mít dvě zlaté?“ tázal se Baršim rozhodčího. „Ano, pokud se dohodnete, že se podělíte...“ Výškaři na sebe koukli, lehce přikývli, plácli si, skočili do navzájem náruče. A napsali jeden z nejzajímavějších příběhů pod pěti kruhy.
