Veterán Svoboda: Je fajn, když mi někdo vyhrožuje. Pošle ho talent do důchodu?
Na překážky má postavu jak z knížek. Velké předpoklady 37letého překážkáře Petra Svobody celou kariéru limitovalo zdraví, jejím koncem ale posílá do vzduchu záblesky své výjimečnosti. Na Odložilově memoriálu odstartoval sezonu na 110 metrů překážek kalupem 13,47 sekundy a několika pěknými skalpy.
Jak dobrý start sezony to pro vás je?
„Nejlepší v mojí kariéře, za což děkuju (ukazuje nahoru). Jsem ve stadiu, kdy pro mě žádné příště nebude. Když nastupuju na závody, tak si tohle povím. Nevím, co říct. Je to nádherný pocit. Pořád to tam je. Tohle je ta smutná verze, jak doopravdy skvělé to kdysi mohlo být. Jsem nadšenej. Je to super start, upevnění ratingového místa na mistrovství světa v Oregonu.“
Bylo znát, že šlo o první závod?
„Je to nevyběhané. Dvakrát jsem si natáhl zaďák, nebylo to nic vážného, ale čtyři týdny jsem pořádně neběhal překážky, jen jsem to tak testoval na schodech. Já jsem hrozně rád. Děkuju, trenére! Měl jste hlavu na špalku vy i já, zvládli jsme to.“
Proč hlavu na špalku?
„Já jsem na krku žádný nůž neměl. Udělal jsem takovou změnu, že jsem se vrátil ke svému trenérovi, s kterým jsme udělali bronzovou medaili v Bělehradě (Danielu Hejretovi – pozn. red.). V mém věku je to zkoušení, testování… Ale já jsem věděl, do čeho jdu. Jdi si za tréninkem, který je ozdravný. Je to ozdravný systém, který funguje.“
Jak vaše tělo takové rychlosti zvládá?
„Bál jsem se, v rozcvičování jsem měl pocit, že nemůžu naběhnout na první překážku. Kotníky mi nejely. Jak jsem dlouho neběhal, tak jsem takovej tuhej, špatně se mi tělo ovládá. Pro mě je to časové překvapení. Nevím, jaký byl vítr, ale cítil jsem hodně proťák. Jestli tam byla jednička proti (vál protivítr 0,9 metru za sekundu – pozn. red.), určitě se nevzdávám boje o český rekord. Klasicky…“ (směje se)
Kde jste vzal sílu k finiši?
„Musím říct, že od třetí, čtvrté překážky jsem cítil… Zase se na mě tlačil Fin (Elmo Lakka), kterého nemám rád. Za boha jsem mu nechtěl dát centimetr. Najednou, když jsem chtěl zrychlit, byly tam ty podřazovací rychlosti, které fungovaly, a jelo to dál. Zjistil jsem, že jim postupně ujíždím. Já jsem ještě plnej toho wow!“
Co jste říkal na výkon mladého Štěpána Schuberta, který v předprogramu zlepšil juniorský rekord a ve srovnání s vámi ztratil jen pět setin sekundy?
„Sleduju ho už od haly, je to fakt šikovný kluk. Jsou tady dva, on i Šimon Weiser. Štěpán je výborný, hlavně jeho trenérka (objevitelka Zuzany Hejnové Dana Jandová – pozn. red.) je skvělá. Jsou schopní mi poslat video, já jim k tomu něco povím. Jsou tam obrovské rezervy, i tak ale zaběhl český rekord. Když se ten kluk naučí běžet nahoře a odrážet do překážky, ne to jen přisedávat… Je tady někdo, kdo se může postarat o to, že Svoboda může jít do důchodu.“
Nebudou vás naopak motivovat, abyste běhal ještě rychleji?
„Je dobré, když si někdo stoupne na start a jde mi vyhrožovat. Je to fajn. Někdo to bere jako namistrovanost, já to beru jako sebekoučing, že chci vyhrát. Když přijedou Američani, tak jsou při rozcvičování a na startu nejlepší. Potom v závodě mohou prohrát, ale takhle to funguje.“
