Martin Hašek
25. června 2022 • 16:31

Veselý: záchrana, pak triumf! Velehod pro Hodonín: To člověk nevymyslí

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Koubkův majstrštyk: Osm nul a LM pro Česko. Další krok: smlouva a boj o titul?
Rock vs. Cataloni. Liverpool proti Londýnu v Oktagonu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Vrátil se na domácí stadion v Hodoníně, který byl přesně před rokem v troskách po tornádu. A devětatřicetiletý oštěpař Vítězslav Veselý své rodiště uctil velehodem 85,97 metru, jímž porazil i Jakuba Vadlejcha (83,72). „Nevím, čím jsem si zasloužil, že něco takového na konec kariéry zažívám. Je to úžasné, člověk to nevymyslí. Jsem dojatý, je to nádherné,“ sypal ze sebe.



Publicita ho nikdy moc nezajímala, ale kvůli domácímu šampionátu v atletice se Vítězslav Veselý nechal vyfotit i na plakát. A v sobotu, která byla našlapaná vynikajícími výkony, byl emotivním hrdinou, který dostal od zaplněné tribuny ovace vestoje.

Kvůli problémům s rozběhem málem nepostoupil do užšího finále, ale nakonec hodil nejdál od roku 2015. „Odešel jsem z tadyma, teď jsem se sem vrátil a můžu tady svým způsobem zakončit kariéru,“ zdravil diváky místním nářečím loňský bronzový medailista z Tokia.

Kde se to ve vás vzalo?
„Je to v nějakém smyslu neuvěřitelné. Třeba na trénincích před sezonou mi to šlo, házel jsem podobně daleko, ale je to trénink. Že se to odehraje na domácím stadioně... Ještě jsem šel rozběh hodně pomalu, což mi možná může napovědět, že to nesmím tolik rozběhnout. Měl jsem problémy s nohama, nestíhal jsem to. Když jsem to rozběhl pomalu, tak se to spojilo. Po hodech to byly nádherné pocity, že to vámi jen projede, nestojíte tomu v cestě a oštěp letí.“

Jak jste se cítil v roli kluka z plakátu?
„Nebylo to vůbec jednoduché, od neděle jsem docela kašlal, bolel mě krk. Necítil jsem se dobře, říkal jsem si, že kdyby to bylo někde jinde, tak ani nebudu startovat. Ale když jsem tady a spousta lidí se na mě půjde podívat… Byla to výzva si to nastavit, že ať hodím, co hodím, půjdu se tím bavit. A když nic nečekáte, je tam prostor pro zázrak.“

A vyplatilo se do toho jít, ne?
„Jsem rád, že jsem do toho šel. Chtěl bych hlavně poděkovat všem, kteří to tady každý den do poslední chvíle připravovali. Jak jsem se tady sem tam zastavil, tak po tornádu vůbec neměli jednoduché to všechno nanovo udělat, aby se to stihlo. Za to jim náleží velký dík. Padají tu skvělé výkony, spousta překvapení. Je nádherné, že něco takového se děje v Hodoníně.“

Jak vzpomínáte na katastrofu, která se Hodonínem před rokem prohnala?
„Já se tu byl podívat dokonce hned po tornádu, asi hodinu po něm sem přijížděl do Hodonína. Velká poklona všem z hodonínské atletiky, jak se s tím poprali. Fakt to nebylo jednoduché, překopávalo se to, byli tu od rána do večera, aby se to stihlo na poslední chvíli. To jsou největší hrdinové těch dvou dnů.“

Co se vám tehdy honilo hlavou?
„Člověk je v nějakém úžasu, že příroda je schopná něco takového udělat, vzbudí to v něm pokoru. Na druhou stranu se člověku chtělo brečet, nebylo to vůbec jednoduché, pro spoustu lidí to byl zásah do života. Ale ty zásahy jsou i příležitost něco dělat nanovo a jinak a člověk se na to musí dívat pozitivnějšíma očima než se utápět v tragédii.“

V závodě to dopadlo výborně, ale jak vám bylo, když jste byl po dvou pokusech mimo užší finále?
„Trochu jsem se pral s rozběhem. Je kratší, ještě ten plot, tak jsem musel oštěp trošku sundávat. Pak jsem se rozeběhl pomaleji a dokázalo se to spojit. Ještě s tou záchranou třetím pokusem, takové drama, teď úleva... To člověk nevymyslí...“

V devětatřiceti je to parádní výkon, to vás tak nakopla loňská bronzová medaile z olympiády?
„Je vidět, že největší limit je hlava, pro každého. Když nebudete věřit, že můžete něco hodit, protože jste starý, tak se to stane. Když si dovolíte věřit, že to bude dobré, může se stát něco, co jste si ani nemysleli, že se může stát. A teď se to nějakým způsobem stalo.“

Letos vás čeká mistrovství světa i Evropy, už víte, jakou strategii zvolit?
„Ještě netuším. Potřebuju se dát dohromady s průduškami, což často trvá dlouho. Nechci do toho vstupovat tréninkem, aby se to neprodlužovalo. Musím to nějak vymyslet, udělám to tak, aby to se mnou bylo co nejvíc v souladu. Teď nad tím nechci přemýšlet, chci si užívat tenhle okamžik.“

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud