Zdálo se, že tady budou věčně, ale už i jim dochází čas. Atletické světové rekordy z osmdesátek sice v ženské kategorii ještě stále drží, ovšem v mužské konkurenci mizí. Vůbec nejstarší mužský rekord padl před několika dny na přírodním stadionu v americké Ramoně. Litevský diskař Mykolas Alekna poslal do větrné vichřice šest hodů za sedmdesát metrů a ten nejdelší měřil 74,35. O 27 centimetrů tak překonal výkon Jürgena Schulta z NDR z 6. června 1986. Z osmdesátek už zbývá vyřídit jen mužské kladivo.
Jürgen Schult to bral s nadhledem. Když v pondělí nad ránem budil svou manželku, podle serveru Leichtatletik.de jí suše oznámil: „Teď už máš doma bývalého světového rekordmana.“
Uplynulo dlouhých 38 let, než jeho výkon 74,08 metru z Neubrandenburgu padl v souboji s atletickou historií. Postaral se o to chlapík, od něhož se podobná exploze dala tak trochu očekávat. Jednadvacetiletý Litevec Mykolas Alekna měl disk odmalička v krvi. Jeho otcem je slavný Virgilijus Alekna, dvojnásobný olympijský šampion a dvojnásobný mistr světa, který se v roce 2000 Schultovi přiblížil na pouhé dva decimetry a ještě o pět let později na Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově hlásil: „Když budou forma a podmínky, může se to podařit…“
Atletické dějiny mu ale už další šanci nedaly. A teď se jí chopil jeho synek, student americké univerzity California, už několik let zářivý talent se stříbrem z MS 2022 v Eugene a bronzem z loňského šampionátu v Budapešti. V roce 2022 se taky v devatenácti letech stal nejmladším mistrem Evropy ve vrhačských disciplínách a jako nejmladší diskař přehodil 70 metrů.
V neděli uspořádal pořádnou párty při závodu americké Oklahoma Throw Series v Ramoně. Jde o městečko s přibližně pěti sty obyvateli a atletický stadion Millican Field zde stojí doslova uprostřed pole. Nejsou tam žádné tribuny a podle záběrů na youtube je vidět, že kolem skromného kruhu jsou sítě jak z pohádky o princezně Koloběžce. Bílý praporek rozhodčího ale jasně ukazuje silný boční vítr. Alekna ho využil, poslal ránu ve správném úhlu a disk doplachtil až za hranu rekordu.
„Takhle to tam mívají. Vedle stadionu mají pole a výseč podle větru,“ vysvětluje Imrich Bugár, český rekordman a světový šampion z roku 1983. „Bylo vidět, že tam fučelo. Pěkně to tam šoupnul. Ani moc neměl radost. Když to letí tak daleko, měl by to cítit. Viděl jsem jen krátké záběry. Nebyl to náhodný hod, všechny hodil přes sedmdesát, to už něco naznačuje. Na začátek sezony má formu, snad mu vydrží do Paříže.“
Rozhodčí původně Aleknův nejdelší pokus změřili jako ještě o kousek delší, nakonec ale šest centimetrů ubrali.
„Je těžké pochopit, co jsem právě dokázal. Věděl jsem, že by to mohl být ten den a povedlo se to,“ řekl Alekna po závodě.
Do něj vstupoval povzbuzen svým osobním rekordem 71,39 metru ze začátku dubna, kterým se dostal na desáté místo historických tabulek. V Ramoně pak předvedl skvělou sérii šesti hodů za 70 metrů. Hned na úvod se zlepšil na 72,21, čímž se dostal na čtvrté místo tabulek. Ve třetí sérii přidal dalších 68 centimetrů a rekord si nechal na pátý pokus.
„Hned jsem Mykolasovi pogratuloval. Byl to opravdu skvělý výkon. Mně se nikdy nepovedlo hodit šest hodů za sedmdesát metrů. Měl jsem 38 let se na to připravit. Byli tady lidi, kteří to mohli překonat už dřív - Virgilijus Alekna, Gerd Kanter nebo Robert Harting. Někdy podmínky nebyly ideální, ale teď se všechno sešlo,“ hodnotil Schult.
Poté, co padl jeho výkon, tak v mužských disciplínách žije už jen jediný světový rekord z osmdesátých let. Sovětský kladivář Jurij Sedych hodil v srpnu 1986 na mistrovství Evropy ve Stuttgartu 86,74 metru. A vypadá to, že tohle číslo by v čele tabulek mohlo ještě nějakou dobu vydržet. Nejvýraznější závodník posledních let, pětinásobný mistr světa Polák Pawel Fajdek, se mu přiblížil na necelé tři metry. Loni hodil nejdál jeho krajan Wojciech Nowicky – 81,92.
Ženských rekordů z osmdesátek zbývá ještě deset, včetně toho nejstaršího, který na trati 800 metrů časem 1:53,28 sekundy už skoro 41 let drží Jarmila Kratochvílová. Většina z nich bude v následujícím období těžko k překonání, ale někde šance existují. Na stovce se už Jamajčanka Elaine Thompson-Herahová přiblížila výkonu 10,49 Florence Griffithové-Joynerové na pět setin sekundy. A na výškařský rekord Bulharky Stefky Kostadinovové (209 centimetrů) si myslí fenomenální Ukrajinka Jaroslava Mahučichová.
„Mám už rekord do dvaceti let 204 centimetrů. Na světový rekord musím ještě vyzrát a zlepšit se rychlostně. A taky hvězdy tomu musí být nakloněny,“ řekla Mahučichová v nedávném podcastu Světové atletiky.
Aleknova rekordní série
72,21 – 70,32 – 72,89 – 70,51 – 74,35 – 70,50
Rekordy z osmdesátých let (venku)
Muži
- Kladivo: Jurij Sedych (SSSR) - 86,74 m (30. srpna 1986, Stuttgart)
Ženy
- 100 metrů: Florence Grifitthová-Joynerová (USA) - 10,49 sek. (16. července 1988, Indianapois)
- 200 metrů: Florence Grifitthová-Joynerová (USA) - 21,34 sek. (29. září 1988, Soul)
- 400 metrů: Marita Kochová (NDR) - 47,60 sek. (6. října 1985, Canberra)
- 800 metrů: JARMILA KRATOCHVÍLOVÁ - 1:53,28 min. (26. července 1983, Mnichov)
- Výška: Stefka Kostadinovová (Bul.) - 209 cm (30. srpna 1987, Řím)
- Dálka: Galina Čisťjakovová (SSSR) - 752 cm (11. června 1988, Leningrad)
- Koule: Natalija Lisovská (SSSR) - 22,63 cm (7. Června 1987, Moskva)
- Disk: Gabriele Reinschová (NDR) - 76,80 m (9. července 1988, Neubrandenburg)
- Sedmiboj: Jackie Joynerová-Kerseeová (USA) - 7291 bodů (23. – 24. září 1988, Soul)
- 4x400 metrů: SSSR - 3:15,17 min. (1. října 1988, Soul)
Bugár: Chtěl jsem Mykolase pozvat do Turnova
Disk stále zůstává vášní šampiona Imricha Bugára. Jen chvíli před tím, než zvedl telefon, přemítal nad fotografií Virgilijuse Alekny, slavného tatínka čerstvého světového rekordmana Mykolase, z turnovského mítinku. „Vytvořil tam rekord 71,25. Říkal jsem mu, že já mám rekord 71,26, vyhecoval jsem ho, že mu dám prémii, když přidá ještě dva centimetry. Ale už to nehodil,“ usmívá se Bugár.
Virgilijusovi se útok na světový rekord Jürgena Schulta těsně nepodařil, jeho syn Mykolas to ale dokázal, co na to říkáte?
„Byl ve formě, to bylo jasné, protože před týdnem hodil 71,39 a přehodil mě. Teď hodil dvakrát přes sedmdesát dva a pátým to tam pustil. Nebyla to žádná náhoda. Schultovi to tenkrát odfoukl vítr, to byl náhodný hod. Pak jen jednou hodil přes sedmdesát.“
V oklahomské Ramoně vál silný boční vítr, co má diskař dělat, aby takových podmínek využil?
„On má dlouhé ruce, to je jeho výhoda. Je to jako křídla u letadla. Člověk nastaví ruce jako křídla podle toho, jak fouká a vypustí disk.“
Jak hodně vítr v podobných vzdálenostech ovlivňuje výkony?
„Na sedmdesáti metrech to může dělat čtyři, pět metrů, když je dobrý vítr. Já když jsem měl ideální formu, hodil jsem několikrát v bezvětří kolem 69,90. Kdyby fouklo, taky to mohlo být jinak. Při mém osobním rekordu v San Jose foukalo, ale byl strašně rychlý kruh. Bál jsem se, že uklouznu, dvakrát mi ujela noha.“
Znáte se s novým rekordmanem osobně? Pozvete ho na Memoriál Ludvíka Daňka, který pořádáte v Turnově?
„Já jsem ho ještě nepotkal. Když jsem dělal Daňka, ještě byl v květnu v Americe. Do Evropy může až v červnu, tak jsem ho pozvat nemohl. Letos uvidíme. Na jaře není termín, memoriál plánujeme na třetího září. Já jsem myslel, že ho pozvu i s tatínkem. Ale nejdřív musíme zjistit, za jakých podmínek, nejdřív na to musím mít…“
Co čekáte od diskařského souboje na olympiádě v Paříži. Alekna nemusí mít proti Švédovi Danielu Stahlovi či Slovinci Kristjanu Čehovi nic jisté…
„Mám do Paříže letět šestého srpna a sedmého je finále disku, doufám, že to stihnu. Může to být zajímavé, ale Čeh už není to, co byl před dvěma lety. A Stahl je schopný udělat šest přešlapů. Mykolas má stabilní techniku, nepřešlapuje, nevypadává z kruhu, je vidět, že má něco z tatínka. Výšku má dobrou a hlavně rozpětí paží, má dobré ruce. Když je roztáhne, nabere rychlost a sílu a ještě se krásně uprostřed točí. Ostatní hned skáčou, on se pravou nohou točí. A disk je rotační disciplína, točit se musí.“
Témata:
atletika, disk, sport, Imrich Bugár, hod diskem, Mykolas Alekna, Jürgen Schult, Sport na Heureka.cz
Související články
