Šampion z Kovošrotu: Vadlejch začínal černý od škváry, přehazoval řeky
Tehdy býval Jakub Vadlejch malý kluk zašpiněný od škvárové dráhy. Krikeťákem házel tak daleko, že měl na školním hřišti zákaz, a když viděl kámen, nemohl si pomoct a musel ho poslat na druhou stranu řeky. Už jako oštěpařský mistr Evropy se přišel podívat do svého prvního klubu Atletika Hostivař, někdejšího Kovošrotu Praha. „Pro mě je to jedno z nejhezčích období, atletika mi přirostla k srdci,“ řekl Vadlejch.
V atletickém areálu v Hostivaři svítí modrá dráha, podobně jako na Olympijském stadionu v Berlíně, kde Usain Bolt tvořil se slavné rekordy. V době mladého Jakuba Vadlejcha se tu ale běhalo na černočerné škváře. Když dnešní šampion cestoval autobusovou linkou číslo 154 domů na Jižní Město, stranil se ostatních cestujících.
„V autobuse jsem se snažil co nejméně dotýkat lidí, protože jsem byl od hlavy až k patě černý,“ vzpomíná Vadlejch. „Atletika je o vášni, o té lásce k tomu sportu. Já doteďka cítím to samé, jako když sem začínal. Děkuju prvním trenérům, že mi dali základy, jaké dali.“
S Petrou Veselou, Viktorem Veselým a Petrem Behenským se Vadlejch potkal, když na svůj domovský stadion v rámci projektu České unie sportu První klub přinesl ukázat zlatou medaili z nedávného evropského šampionátu v Římě. Klub Atletika Hostivař navíc díky podpoře nadace ČEZ dostane 100 000 korun. Celkem se v rámci akce rozděluje milion korun do deseti sportovních oddílů a klubů ročně.
„Já jsem mu poprvně dal oštěp do ruky. Přišel z mladšího žactva, kde se háže pouze krikeťákem. Oštěp dostal do ruky a bylo vidět, že mu to nevadí,“ vzpomíná Behenský, který v oddíle pracuje od roku 1986. „Kuba už to v sobě měl. Jezdil k babičce na Šumavu a přehazoval Otavu. Jeho jediná zábava byla přehodit řeku. Tady vzal krikeťák a hodil dvakrát tolik než ostatní.“
Vadlejch házel krikeťákem tak daleko, že mu na základní škole po prvním tréninku zakázali házet. „Protože jsem přehodil hřiště a hodil jsem na první zaparkované auto,“ usmívá se Vadlejch. „Házel jsem vším, prý dokonce i z kočárku. Budoucnost jsem měl jasně nalajnovanou. Nebyla hromada kamení, kterou jsem se nesnažil přesunout na druhou stranu jakékoli říčky, řeky. Otava je jedna z mnoha řek, kterou jsem přehodil.“
Vadlejch má kromě evropského zlata ještě pět dalších medailí z vrcholových akcí. Jeho první oštěpařský trenér se ale na něj stále dívá kritickýma očima. „Hází to divně, odšlapuje na stranu. Abych pravdu řekl, mně se to nelíbí,“ směje se Behenský. „Ale jsem rád, že to vyhraje. Olympiáda? Držím mu palce!“
