Příští čtvrtek si vezme reprezentační tričko a na mistrovství světa v Berlíně vyrazí do kvalifikačního boje ve skoku do dálky. Tenhle týden bude ale Štěpán Wagner součástí běžného pracovního procesu.
Jako člen vedení kamenolomu u Tišnova každý den končí o půl čtvrté a teprve o půl hodiny později začíná svůj trénink na světový šampionát.
Od Štěpána Wagnera se na mistrovství světa nečeká medaile, ale už jeho samotná účast na mistrovství světa je malým zázrakem. Sedmadvacetiletý závodník, který vystudoval stavební fakultu, se dostal na světovou úroveň, i když se atletice věnuje výhradně po práci.
„Právě teď jsem v kamenolomu, můžu vám nahrát zvuk linky,“ hlásil včera krátce po obědě do telefonu. „Původně jsem dohlížel na management řízení kvality.
Teď jsem součástí vedení a mám na starosti komunikaci se zákazníky. Třeba když je na stavbě problém s kameninou.“ Atletika pro něj vždycky byla jen jednou ze součástí života. Stavební fakultu vystudoval formou prezenčního studia. Přesto se snažil prosadit i v atletice, kde ho však dlouho limitovaly zdravotní potíže.
„S atletikou jsem začal už na základní škole, ale nikdy jsem ji nedělal naplno,“ vysvětluje Wagner. „Je to spíš moje výhoda. Psychicky se nezatěžuju skákáním, nestresuju se. Atletika je pro mě zábava. Mám ale poloviční úvazek na Dukle, bez její podpory by to nebylo ono.“
Loni mu účast na olympiádě těsně unikla, ale letos měl štěstí. Výkonem 806 centimetrů o jediný dílek skočil B limit, s kterým mohl jet do Berlína jen jeden český dálkař. Ale protože Roman Novotný, současná česká jednička, o centimetr překonal svazové ostré kritérium, Wagner se mohl začít chystat na svůj první světový šampionát.
Oprávněnost nominace prokázal v sobotu v Táboře, kde si skočil osobní rekord 815 centimetrů, hranici svazového A limitu.
„Je to český rekord mezi pracujícími s osmihodinovou pracovní dobou,“ říká Wagnerův kouč Boleslav Patera. „Ani za dob Československa neskočil nikdo, kdo chodil pravidelně na osm hodin do práce, přes osm metrů.“
S Wagnerem v Brně trénuje Stanislav Joukal, ale skokan už tři roky konzultuje svou techniku s Paterou, který je známý především jako zakladatel úspěšné tyčkařské skupiny v čele s Pavlou Rybovou a Kateřinou Baďurovou. „Když jsme s Bolkem začali spolupracovat, každý nade mnou lámal hůl,“ vzpomíná Wagner. „Od té doby jsem začal skákat jinak. Potkáváme se na soustředěních a konzultujeme spolu techniku.“
Kdyby Wagner příští týden v Berlíně zopakoval nedávný výkon z Tábora, měl by slušnou naději dostat se do finále.
„Jen doufám, že to nepřišlo moc brzy. Potěší mě, když skočím za osm metrů. Když přesto nepostoupím, budu maximálně spokojený,“ líčí Wagner, který si kvůli vrcholu své sportovní kariéry musí vzít v práci dovolenou. „Mám tady dobrého šéfa, který mě pustí. I kdyby na mistrovství světa přišel úspěch, nic měnit nebudu. Pořád budu chodit do práce a teprve potom na stadion. Chvilku mi sice trvá, než se rozhýbu, ale nedovedu si představit, že bych si šel po práci hned lehnout.“
Související články
