Železný zatrhnul Špotákové krátké ponožky
Už žádné krátké ponožky a brzké úprky po tréninku. Oštěpařce Barboře Špotákové, které počtvrté v řadě vyhrála anketu Atlet roku, se pod novým koučem Janem Železným dost změnil režim. „Honza Železný atletikou opravdu žije hodně, trochu to na mně přenáší. Řeším, co dřív ne,“ říká světová rekordmanka.
Hlas na ni prý trenér Jan Železný nezvedá, přesto trojnásobný olympijský vítěz a mistr světa umí popíchnout. Třeba když Špotáková, kterou trápívají problémy s achillovkou, dorazí na podzimní trénink v krátkých ponožkách.
„Každý má něco takového. Někdo nosí roláky, jiný je nesnáší. S ponožkami je to stejné.“ Trenérovi však ustoupila. „Užila jsem si ty krátké v tělocvičně. Ale kdyby mě chtěl navléct do roláku, to by mu nevyšlo,“ dodala Špotáková se smíchem.
Železný je pověstný perfekcionista, který se zaobírá detaily. „Řeší všechno na tretrách. Je do toho ponořený. Já jsem si vždycky odtrénovala, šla domů nebo do školy. Nebyla jsem ten typ, co si sedne po tréninku a mele zase jenom o atletice.“
Nikdy nechtěla trčet na Dukle příliš dlouho, nechápala, jak někdo může zůstávat ještě tři hodiny po tréninku. „Ale teď už se to tomu blíží, věnuju se víc rehabilitaci,“ říká Atletka roku. „Snad to nebude na škodu.“
Z tréninků se Železným a jeho skupinou, s nimiž nedávno začala, je však unešená. „Moc mě baví,“ říká. Metody světového rekordmana jsou odlišné od těch, které zažívala po jedenáct let s Rudolfem Černým. „Rozdíl je obrovský! Ve všem. Trénink je rozmanitý, zábavnější, hráli jsme hodně her.
Rozkládáme trénink na menší jednotky, kterých bylo víc. Vyhovuje mi to.“
Se skupinou hrála třeba nohejbal, fotbal nebo volejbal. „Při něm člověk udělá hodně výskoků. Hry jsou výborné, máknete si u nich. Triko mám vždycky propocené, na fyzičku mají velký vliv. Když je člověk soutěživý, nenechá jen tak někoho běžet s balonem, i když je unavený.“
Kouč ji spíše brzdí. „Mám naučený styl se na tréninku zničit, a to není dobré, pak jste na dva dny vyřazení.“ Ovšem i tak se Špotáková nechává vyhecovat mužským osazenstvem skupiny, do níž patří Petr Frydrych, Vítězslav Veselý a Jakub Vadlejch.
„Když něco zvednou, tak si řeknu, že musím taky. Ale hodně se doplňujeme s Jarčou Klimešovou, já jí pomáhám s běháním, ona zase mně v posilovně, protože má lepší parametry. A já nemůžu zůstat pozadu.“
Dřívější práci s Rudolfem Černým však nepovažuje za špatnou. „Když jsem s ním třikrát vyhrála Atleta roku, olympiádu, k tomu mám světový rekord, tak trénink nemohl být špatný,“ ujišťuje. „Ale jak jsem chtěla nový impulz, tak to je on. Tak to cítím, nejsou to jenom řeči.“
