Basketbalista Karnik má dceru s kanadskou herečkou: Hledám rovnováhu mezi dvěma láskami
EuroBasket 2025 byl bez něj. Nový kouč Luboš Bartoň ale na kanadského rodáka s českými kořeny nezapomněl. James Karnik (27) sezonu začal na slušné adrese. S litevským klubem Neptunas Klajpeda okusil i EURO Cup. Jenže volání domova a rodiny bylo silnější. Karnik se vrátil za oceán, aby byl nablízku roční dcerce a své snoubence. Tou je kanadská herečka Vanessa Morganová, která má na instagramu skoro osm milionů sledujících a můžete ji znát například ze seriálů Riverdale či Wild Cards. Pozvánka do reprezentace tak byla pro Karnika vítanou možností zůstat v basketbalovém rytmu, protože Vánoce stráví pravděpodobně bez angažmá.
Jste zasnoubený s kanadskou herečkou Vanessou Morganovou. Máte spolu roční dcerku a teď jste se vrátil do české reprezentace. Zároveň jste položil angažmá v Litvě a vrátil se do Kanady. Je to turbulentních dvanáct měsíců?
„Jo, je to zábava a vzrušující období mého života. Hledám teď rovnováhu mezi mými dvěma láskami, což jsou rodina a basketbal. Proto teď momentálně nehraju. Snažím se najít způsob, jak žít rodinný život a zároveň hrát basket. Balancuju mezi vším, co se dá představit, ale jsem rád, že pořád můžu prožívat velké momenty a být zpět v národním týmu. Jsem opravdu šťastný, že jsem znovu dostal tu možnost být součástí.“
Rozloučil jste se s Litvou. Hrál jste opravdu jen chvíli za Neptunas Klajpeda. Přitom váš poslední výkon proti Manrese, kterou vede Diego Ocampo, byl skvělý, že?
„Vlastně je to celé legrační, protože už jsem se chystal domů do Kanady. Řekl jsem tehdy svému agentovi, že si promluvím s klubem o odchodu, a že pak uvidí, že budu hrát líp, až to bude jisté. Poté jsem nastoupil, dal jsem osmnáct bodů Cedevitě Lublaň, ale pokračovalo to. Takhle to chodí, když jste psychicky v pohodě a nemáte životní trable. Jako profesionál nechcete, aby vás ovlivňovaly vnější věci, ale bohužel se to stává. Když jsem začal podávat lepší výkony, bylo pro mě těžší odejít. Bylo aspoň fajn ukončit to mé působení v dobrém. Snažil jsem se být transparentní, a i když bylo jisté, že odejdu, chtěl jsem týmu pomoct, co nejvíc to jde.“
Trochu to zní, že teď si dáte od klubového basketbalu pauzu. Kdy se chcete vrátit?
„Pořád mě svrbí ruce, abych si zahrál basketbal. Jsem rád, že jsem na srazu reprezentace, byť je to jen krátká chvíle. Pak se vrátím do Kanady a budu se svou rodinou. Chci s nimi strávit Vánoce. Časový rámec návratu k basketbalu je někdy v polovině ledna. Do té doby budu mít doma víc věcí vyřešených. Moje snoubenka dokončí natáčení dalšího projektu někdy koncem dubna. To budeme tři měsíce od sebe. Je to těžké, ale zvládnutelné. Lepší než být od sebe devět měsíců, jak by to trvalo během nějakého angažmá. Po naší vzájemné diskusi jsme se shodli, že to takhle může fungovat.“
Změny v repre zvedly morálku
Vyzkoušel jste si EURO Cup, což je prestižní soutěž. Dařilo se vám tam. Bude tedy po novém roce vaším cílem podobná meta?
„Samozřejmě musím sledovat trh, protože ten je šílený. Někdy je otevřena spousta cest, někdy není otevřené vůbec nic. Chci pochopitelně hrát na co nejvyšší úrovni. Možná dokonce zkusím své štěstí v USA a uvidíme, kam se dostanu. V polovině prosince bych mohl jednat s některými americkými týmy. Nikdy nevíte, ale jsem otevřený takřka čemukoliv. Dám do toho všechno.“
Jaké byly vaše dojmy při konfrontaci v EURO Cupu? Byla to nejvyšší úroveň, co jste kdy zažil?
„EURO Cup byl dobrý. Líbila se mi ta všudypřítomná profesionalita, ale taky show. Je to samozřejmě mnohem vyšší rozpočet, než co jsem zažil třeba na vysoké škole. Bylo rozhodně fajn to takhle mít, protože to není vždy samozřejmost. Bylo to něco, na co jsem se těšil každý týden. Samotná úroveň poháru mi ale nepřišla nijak závratná. Cítil jsem se, že tam zapadám, což mě velmi uklidnilo, co se týče mých osobních cílů v basketbalu.“
V Neptunasu jste působil i s některými litevskými reprezentanty. Co vám to dalo?
„Rozhodně jsem tam měl skvělé spoluhráče. Bojovníci kolem mi pod košem usnadňují práci a oni byli bojovníci. Víte, mám odjakživa rád týmy, kde je víc kluků, kteří se nebojí udělat špinavou práci a hrát tvrdě. Bylo příjemné být v takovém prostředí. Měl jsem pocit, že se od nich mohu něco přiučit.“
Našel jste si během léta čas sledovat EuroBasket, na který jste nebyl nominován? A jak vnímáte současnou atmosféru v týmu?
„To jsem zrovna trpěl jet legem, protože jsem přelétával z Kanady do Litvy. Moc jsem toho tedy nesledoval. Bylo mi líto, jak si český tým vede. S některými kluky jsem byl dál v kontaktu, takže vím, jak byli zklamaní. Byl to smutný turnaj, ale udělaly se změny, které podle mě zvedly morálku týmu. Vnímám to i u sebe. Jsme pozitivní, což nás spojilo, i když jako reprezentace procházíme něčím složitým. To jsou důvody, proč hráči přijeli reprezentovat a budou mít na sobě zase dres s českou vlajkou. Já osobně miluju hrát na takových velkých platformách. Bylo by skvělé, kdyby se Česko vrátilo na MS a na olympiádu. To je sen každého z nás, co tu jsme.“
Jaký máte dojem z nového kouče Luboše Bartoně? Asi ho ze všech reprezentantů znáte nejméně.
„Ano, ale měl jsem už příležitost se s ním setkat. Když dělal asistenta u národního týmu, byl jsem vůbec poprvé nominován. Dobře jsme si rozuměli už tehdy. Měl jsem ho rád jako kouče, takže když jsem zjistil, že se stane hlavním trenérem české reprezentace, pomyslel jsem si, že je to skvělé. Absolvovali jsme několik tréninků pod jeho filozofií. Já vím, že nejsem zrovna přespříliš talentovaný hráč. Jsem hodně pracovitý a on to oceňuje, protože taky v kariéře tvrdě makal. Tvrdá práce nás sbližuje a věřím, že to přinese úspěch.“
