Už když poslouchala před duelem se Španělskem státní hymnu, měla slzy na krajíčku. „Nakonec jsem to ale ustála,“ usmívala se basketbalistka Ilona Burgrová. A když nakonec pomohla na závěr domácího ME nečekaně skolit favorita, běhala po hale s cedulí ´Děkujeme za podporu´. Zažila stříbrné MS 2010 – teď ale ve 33 letech ukončila reprezentační kariéru.
Necukalo to tedy s vámi po zápase, že byste rozhodnutí o odchodu vzala zpět?
„Ne. Řekla jsem si, že to bylo krásný a že mě teď čeká zase něco nového. Koukám se dopředu.“
Bylo to krásný a bylo toho dost?
„Je to tak. Bylo toho už dost. Teď by měly přijít další hráčky, které si zase budou budovat kariéru jako my a které se budou hnát za výsledky. Myslím, že už ani na férovku nemám ve svém životě ten maximální drajv, abych se jen honila za výsledky. Už je pro mě v životě důležitější něco jiného.“
Jak moc ale bylo tohle loučení po skončení v základní skupině hořkosladké?
„Tak já se chtěla tak jako tak rozloučit s Hradcem, protože je to místo, kde jsem vyrůstala a začínala hrát. Tudíž bych se tu s fanoušky rozloučila asi stejně. Nechci tu atmosféru srovnávat s MS 2010, ale bylo to velmi podobné a diváci nás hnali. V Praze by se nám ale asi loučilo o mnoho lépe.“
Vidíte tedy za sebou i nějaké nástupkyně?
„Ač někteří říkají, že se ty hráčky v Česku špatně hledají, tak myslím, že tu jsou. Ale i ony samy si musí uvědomit, co vlastně chtějí. Jestli je pro ně důležité reprezentovat Česko na té nejvyšší úrovni, podřídit tomu všechno a nečekat, že někomu něco spadne do klína. A nebát se jít hrát ven.“
A když se ještě pustíte do hodnocení celého šampionátu? Asi se čekalo víc, ne?
„Ono je těžké hodnotit hned po konci, protože je tam spousty emocí, ale v příštích týdnech a měsících bychom si měly jak my hráčky, tak trenéři sednout a rozebrat si, co do příště udělat jinak. Dát hlavy dohromady, nebát se o tom mluvit a to se týká i rozebrání palčivých témat. Tým sice klapal, holky jsme byly pospolu, ale aby to celé fungovalo ke spokojenosti všech.“
Jak to tedy nyní budete mít s kariérou na klubové úrovni?
„Tam jsme dohodnutí ještě na příští sezonu. Dokončím to a představa je taková, že bude poslední.“
Trenérská kariéra vás do budoucna neláká?
„Péťa (Kulichová) se vyjadřuje, že ta šance je u ní téměř nulová, ale já věřím, že až budeme mít své děti, že se třeba k tomu basketu nějakým způsobem vrátí a já to mám podobně. Nechtěla bych se vrhat na trenérskou dráhu hned, ale basket je součástí našeho života a vždy bude. Věřím, že se k němu nějakým způsobem vrátíme. Nebo v něm budeme figurovat v jiných pozicích.“
Ona je vůbec škoda, že vlastně nikdo dosud z té zlaté generace netrénuje…
„Já tuhle problematiku žen v trenérství vnímám obecně hodně. Je škoda, že těch žen není více a že zkušené hráčky, které by mohly dělat asistentky nebo poradce, nejsou zapojovány ať už na klubové nebo reprezentační úrovni. To je ale otázka pro širší vedení ČBF, jestli o něco takového stojí. Na druhou stranu je ale také věcí, jestli o to stojí ty hráčky. Třeba mi přijde, že Ivana Večeřová je připravená na sto padesát procent a i když nemá ty zkušenosti, nechybí ji elán a otevřená mysl. I Hanka Horáková by třeba teď v našem případě a ve složení tohoto týmu, kdy rozehrávačky neměly tolik zkušeností, byla možná při pár příležitostech platnou poradkyní.“
