Loučící se Burgrová: Hráčky tu jsou. Ale musí si uvědomit, co chtějí
Už když poslouchala před duelem se Španělskem státní hymnu, měla slzy na krajíčku. „Nakonec jsem to ale ustála,“ usmívala se basketbalistka Ilona Burgrová. A když nakonec pomohla na závěr domácího ME nečekaně skolit favorita, běhala po hale s cedulí ´Děkujeme za podporu´. Zažila stříbrné MS 2010 – teď ale ve 33 letech ukončila reprezentační kariéru.
Necukalo to tedy s vámi po zápase, že byste rozhodnutí o odchodu vzala zpět?
„Ne. Řekla jsem si, že to bylo krásný a že mě teď čeká zase něco nového. Koukám se dopředu.“
Bylo to krásný a bylo toho dost?
„Je to tak. Bylo toho už dost. Teď by měly přijít další hráčky, které si zase budou budovat kariéru jako my a které se budou hnát za výsledky. Myslím, že už ani na férovku nemám ve svém životě ten maximální drajv, abych se jen honila za výsledky. Už je pro mě v životě důležitější něco jiného.“
Jak moc ale bylo tohle loučení po skončení v základní skupině hořkosladké?
„Tak já se chtěla tak jako tak rozloučit s Hradcem, protože je to místo, kde jsem vyrůstala a začínala hrát. Tudíž bych se tu s fanoušky rozloučila asi stejně. Nechci tu atmosféru srovnávat s MS 2010, ale bylo to velmi podobné a diváci nás hnali. V Praze by se nám ale asi loučilo o mnoho lépe.“
Vidíte tedy za sebou i nějaké nástupkyně?
„Ač někteří říkají, že se ty hráčky v Česku špatně hledají, tak myslím, že tu jsou. Ale i ony samy si musí uvědomit, co vlastně chtějí. Jestli je pro ně důležité reprezentovat Česko na té nejvyšší úrovni, podřídit tomu všechno a nečekat, že někomu něco spadne do klína. A nebát se jít hrát ven.“
A když se ještě pustíte do hodnocení celého šampionátu? Asi se čekalo víc, ne?
„Ono je těžké hodnotit hned po konci, protože je tam spousty emocí, ale v příštích týdnech a měsících bychom si měly jak my hráčky, tak trenéři sednout a rozebrat si, co do příště udělat jinak. Dát hlavy dohromady, nebát se o tom mluvit a to se týká i rozebrání palčivých témat. Tým sice klapal, holky jsme byly pospolu, ale aby to celé fungovalo ke spokojenosti všech.“
Jak to tedy nyní budete mít s kariérou na klubové úrovni?
„Tam jsme dohodnutí ještě na příští sezonu. Dokončím to a představa je taková, že bude poslední.“
Trenérská kariéra vás do budoucna neláká?
„Péťa (Kulichová) se vyjadřuje, že ta šance je u ní téměř nulová, ale já věřím, že až budeme mít své děti, že se třeba k tomu basketu nějakým způsobem vrátí a já to mám podobně. Nechtěla bych se vrhat na trenérskou dráhu hned, ale basket je součástí našeho života a vždy bude. Věřím, že se k němu nějakým způsobem vrátíme. Nebo v něm budeme figurovat v jiných pozicích.“
Ona je vůbec škoda, že vlastně nikdo dosud z té zlaté generace netrénuje…
„Já tuhle problematiku žen v trenérství vnímám obecně hodně. Je škoda, že těch žen není více a že zkušené hráčky, které by mohly dělat asistentky nebo poradce, nejsou zapojovány ať už na klubové nebo reprezentační úrovni. To je ale otázka pro širší vedení ČBF, jestli o něco takového stojí. Na druhou stranu je ale také věcí, jestli o to stojí ty hráčky. Třeba mi přijde, že Ivana Večeřová je připravená na sto padesát procent a i když nemá ty zkušenosti, nechybí ji elán a otevřená mysl. I Hanka Horáková by třeba teď v našem případě a ve složení tohoto týmu, kdy rozehrávačky neměly tolik zkušeností, byla možná při pár příležitostech platnou poradkyní.“
