Ještě před ME prohlásila, že to bude její poslední velký turnaj. A pak, že se vydá do Austrálie, bude si hrát pro radost a odpočívat. „Ještě ji zkusíme přemluvit,“ smála se Alba Torrensová na adresu Laiy Palauové, která jestli se včera loučila, pak vítězným finále ME nad Francií 71:55 a se zlatou medailí na krku. A když se tisková konference chýlila ke konci, zavelela: „Let´s go celebrate.“
Jak to tedy je s tím vaším ukončením kariéry na elitní úrovni?
„Řeknu to takhle: tenhle den je dnem, kdy budeme hlavně slavit. Myslím tím tuhle zlatou medaili. Nebudeme mluvit o budoucnosti, protože teď je důležitá jen přítomnost, noc, pondělí a návrat do Španělska za našimi lidmi. Je to velká věc.“
Alba Torrensová vyprávěla, jak nedokáže ani popsat své pocity, vy také?
„Ono je to lehké, když jste jako ona MVP, ale jsme mistryně Evorpy a ano… všechno je v tomto týmu dobré. Jsme ale tak dobré, jen když jsme pohromadě, takže jsme rády, že jsem součástí toho všeho. Nicméně uvidíme, co dál. Budoucnost z nás nikdo nezná.“
Je tenhle španělský tým nejlepší vůbec?
„Jasně proč ne.“
Jak bylo též důležité pro vás vyhrát i v Praze, kde jste strávila s USK Praha čtyři sezony?
„Nebyl to pro mě vůbec lehký šampionát, bylo tam hodně emocí. Cítila jsem se tu jako doma a Praha pro mě je jako druhý domov. Bylo tu spousta lidí, kteří mě podporovali, ale také jsem se kvůli tomu cítila trochu emocionálně zranitelná. Teď je to ale už O.K. Všechno tu bylo skvělé. Praha byla a navždy bude v mém srdci a teď ještě víc.“