Debakl na závěr. Češi na EuroBasketu strádali. Co Ocampo? Je čas na českého kouče?
Když 25. srpna reprezentace odlétala do Rigy, málokdo čekal, že je to pouť za nejhorším výsledkem v dějinách národního týmu na EuroBasketu. Ten lvi podtrhli porážkou od Lotyšů 75:109. Bilance žádné výhry a pěti proher Čechy přikurtuje k suterénu tabulky 24 zemí, které se na turnaji představily. Stejně negativní bilanci pravděpodobně zaznamenají jen Kypr a Island.
Ani duel s Lotyšskem nevybředl z letargie, kterou svěřenci Diega Ocampa na turnaji předváděli. Nejde čelit snad jakémukoliv soupeři na kontinentu, když inkasujete přes sto bodů. Devětačtyřicetiletý Španěl přišel na lavičku lvů v létě 2023. Nahradil úspěšného izraelského kouče Ronena Ginzburga, který se mezi lety 2013 a 2023 podepsal pod největší úspěchy českého basketbalu. Těmi jsou 6. místo na MS 2019 v Číně a 9. příčka na olympiádě v Tokiu o dva roky později.
Je pravdou, že Ginzburg nemusel čelit generační obměně týmu, ale i tak lze Ocampovo kralování za více než dva roky na lavičce považovat za neúspěšné. Národní mužstvo se sice prokousalo na EuroBasket 2025, ale rozhodně to nebylo bez potíží v konfrontaci s Nizozemskem, Velkou Británií a Řeckem. Vzhledem k tomu, že se EuroBasket od roku 2011 hraje se 24 týmy, by momentálně byl velký propadák, kdyby se reprezentace v Rize nepředstavila.
Češi na turnaji nevyčnívali v žádné ze statistik v dobrém. A celkový dojem? Nebýt účasti otloukánka z Kypru díky tomu, že jedna ze skupin se konala v Limassolu, možná by Česko aspirovalo na primát nejhoršího celku turnaje. Je pochopitelně těžké mezi sebou porovnávat jednotlivé skupiny, ale byť se Vít Krejčí a spol. konfrontovali s favority ze Srbska či Turecka, los jim do skupiny přisoudil i schůdné soupeře. Papírově o moc slabších týmů, než je Portugalsko, nebyla šance na turnaji potkat. Estonsko, které nad Českem vedlo až o 29 bodů, vyhrálo jediný duel na turnaji právě proti české družině.
Plán Diega Ocampa se minul účinkem. I když svým hráčům ordinoval primárně střelbu za tři body a vytváření volných pozic právě pro střelbu zpoza perimetru, přetavená realita na palubovce narážela na zádrhely jménem přesná muška a málo agresivity na útočné polovině. V některých momentech také možná až přespříliš točil sestavou, která neměla šanci se na palubovce usadit. Mělo to mít za následek zvýšené herní tempo, ale jaksi se nedostavovalo.
Absence dominantního pivota se projevila
Češi zůstali v procentuální úspěšnosti střelby na turnaji na necelých 29 procentech. Stlačili pod sebe jen pět celků. Přitom mělo jít o výkladní skříň týmu.
Mezi nejhoršími se Češi umístili ve střelbě z pole i na doskoku. Zejména absence dominantního pivota je něco, s čím se reprezentace potýká dlouho od konce Ondřeje Balvína v národním týmu. Jan Veselý už v poslední době kvůli pochroumanému zdraví víceméně nereprezentuje a je otázkou, kolik toho má v národním dresu před sebou, i když bude zdráv. V dubnu totiž oslaví 36. narozeniny.
Ocampo má na pažbě zajímavé trenérské štace. Jako asistent se učil v Seville od Joana Plazy nebo Aíta Garcíi Renesese. Následovaly už angažmá coby hlavní kouč v Murcíi, Estudiantes nebo Burgosu. Na sezonu 2019/20 si odskočil do Frankfurtu. V době, kdy vede českou reprezentaci, je nyní klubovým koučem v Manrese mezi španělskou elitou.
Dnes je běžný jev, že basketbaloví trenéři vedou kromě reprezentace také klub. Ocampova mantra posledních měsíců v reprezentaci zní, že je potřeba trpělivost a čas. Jenže ten si může do značné míry dovolit třeba právě v Manrese, kde bude mít hráče dennodenně k dispozici. V reprezentaci se s hráči kouč tolik nesetkává a musí vytěžit z minima času maximum možného co do přípravy. Za dva roky Ocampova reprezentace nenašla tvář. Nepracovat exkluzivně pro národní tým, ale mělnit čas ještě s klubem může fungovat, pokud ona reprezentace nepaběrkuje. Pouze 6 výher a 24 proher je bilance k zamyšlení, jestli není čas po dvanácti letech vyzkoušet zase českého trenéra, a to takového, který dá sto procent profesního života národnímu týmu, komunikaci s hráči a jejich návštěvám i v zahraničních soutěžích. Naposledy byl českým koučem národního týmu Pavel Budínský v roce 2013 před Ginzburgovou érou.
