Když je povolán do prvního týmu Thunder, bedlivě sleduje z lavičky superhvězdy NBA. „Až je budu třeba příští sezonu bránit, chci být připraven,“ říká Vít Krejčí. Když pro změnu polyká minuty v dresu rezervy OKC Blue, snaží se předvádět stejný basketbal, který by mu měl přinést pozici stálého člena soupisky Thunder. Jednadvacetiletý rodák ze Strakonic žije v USA basketbalem 24 hodin denně – a neměnil by za nic na světě.

Už se vám stýská po NBA, do níž jste na začátku sezony na pár minut naskočil?
„Thunder mě chtěli mít v G League (soutěž rezervních týmů klubů NBA) minimálně do konce roku, což je teď – a pak se uvidí. I podle toho, jak se budu cítit po zdravotní stránce. Šance v NBA ale ke konci sezony určitě přijdou, zápasů je pořád spousta.“

NBA nasáváte z bezprostřední blízkosti na lavičce Thunder. Co vám tahle zkušenost dává?
„I když hráči NBA samozřejmě mění týmy, tak zůstávají v lize. A když se mi podaří zůstat tady taky, je šance, že budu bránit borce, které teď můžu okoukávat z lavičky. Takže sleduju speciálně ty, co nastupují na mé pozici. Až je budu třeba příští sezonu bránit, chci být připraven. Je to skvělá zkušenost.“

S herním vytížením v rezervním týmu OKC Blue jste spokojen?
„Ano. Ale co je hlavní: i když třeba vnímám, že v G League se nehraje tak kvalitní basket nebo tam není tolik fanoušků, tak si užívám každou vteřinu na hřišti. Opravdu. Celý loňský rok jsem kvůli zranění nehrál a vím, jak hrozně moc mi to chybělo, protože miluju basket. Zranění mi změnilo pohled na basketbal a díky tomu umím být šťastný každou vteřinu každého zápasu.“

Oproti preciznímu a takticky náročnému španělskému basketbalu, který jste poznal v dresu Zaragozy, je poněkud bezstarostná G League někde jinde, ne?
„Určitě. Je to obrovský rozdíl. Obrovský. V G League nikdo nechce skončit na dalších dvacet let, každý se chce posunout jinam.“

Jak se ale dá skloubit vítězný týmový basketbal s přirozenou touhou hráčů na sebe upozornit?
„Pro mě je nejdůležitější hrát v Blue tak, jak bych měl hrát v Thunder. A dělat to, co po mně chtějí trenéři. Kdybych měl dvacet střel na zápas, tak by asi nikdo neřekl ani ň, ale to není styl, kterým se budu prezentovat v týmu NBA. Dokud budou v Thunder hráči jako Shai Gilgeous-Alexander nebo Josh Giddey, největší hvězdy mužstva, tak nikdy nebudu mít tolik střel. Takže cíl není mít patnáct dvacet bodů v G League, ale snažit se hrát tak, jako bych hrál v NBA. Dostávat se do pozic i bez míče, doskakovat, tvořit hru. Když jsem na hřišti v G League, představuju si v jednotlivých herních situacích – tohle je Shai, tohle je Josh. A snažím se představit si, jak bych to hrál s nimi v NBA. Takhle to po mně chtějí.“

Playmaking je jedna z vašich předností, na kterou Thunder sázejí, že?
„Asi ano, ale všechno jsou to jednoduché akce. Nesnažím se nutit do něčeho složitého. Snažím se dokázat, že jsem pro tým prospěšný i bez toho, abych sledoval svoje vlastní statistiky. Že dokážu generovat akce pro kluky, že umím nabídnout víc. Když v G League nenastupuju v základu, baví mě sledovat první minuty zápasů a pak jít na hřiště s tím, že týmu přinesu to, co se zrovna nedaří. Třeba vidím: špatně střílíme, měl bych to brát víc na sebe. Nebo hrajeme moc jeden na jednoho, tak pustit míč dál a zapojit ostatní. Anebo jsme měli problém s doskokem, tak jsem chodil víc na doskok. Snažím se vnímat hru a nebrat to tak, že musím mít průměr dvacet bodů.“

Nezůstanete pak ale ve stínu hráčů, kteří jsou prostě jen větší sobci?
„Tak to v Oklahomě nefunguje. A zrovna s Blue hrajeme na poměry G League hezký, týmový basket. V Thunder jsou navíc už jasně daní hráči, kteří musejí zakončovat – mají zelenou, mohou střílet jakékoliv střely a jsou navíc i efektivní. Jak říkám: je důležité naučit se hrát dobře i bez míče, rozumět hře a srovnat se s tím, že v NBA prostě nebudu mít deset střel na zápas. Ale když šance na zakončení přijde, být připraven a vědět, že to je efektivní střela.“

Je nějaká herní činnost, na které musíte podle zadání Thunder speciálně pracovat?
„Jedna věc, kterou musí všichni umět dobře, je střílet trojky. Taková je prostě doba. Zvlášť když někdy nehraju s míčem, ale jsem spíše připravený na střelu po přihrávce. Na tom se musí makat. A v Blue mi to docela vychází, mám průměr asi 48%, což je výborné číslo. Přitom jsem se do trojek nijak speciálně netlačil, nestřílel jsem žádné bláznivé pokusy. Nepotřebuju vystřelit pět trojek za zápas, to mě nedělá šťastným.“

Konzultujete na dálku herní progres s vaším basketbalovým mentorem Lubošem Bartoněm?
„Ano, s Lubošem si často voláme, píšeme si. Snažím se uchovávat si kontakty na lidi, co toho v basketu hodně zažili a mají zkušenosti, které mi můžou pomoct zase se posunout.“

V sezoně už jste s Thunder třikrát hráli s New Orleans Pelicans, kde neprožívá právě nejšťastnější období Tomáš Satoranský. Probírali jste to?
„Se Satym jsme se viděli před zápasem i po něm, chvíli jsme pokecali. Je super tady mít někoho, s kým si můžu i během sezony promluvit česky. Pro něj je to složitá situace. Když nejste superstar, tak se s podobnými věcmi musíte porvat a myslím, že se s tím Saty pere dobře. Využívá každou šanci, víc dělat nemůže.“

Adaptační rok

očima hráče: Tomáš Satoranský, rozehrávač New Orleans

„U Vítka jde, myslím, všechno podle plánu. Tohle je pro něj adaptační rok – musí si jednak zvyknout na zámořský basketbal, jednak se dostat do herní formy po dlouhém zranění kolena. Proto je jasné, že jeho největší role je právě v G League. Musím ale říct, že se mi líbí, jak to v Oklahomě chodí – že i mladíci z rezervy jsou pořád nablízku prvnímu týmu a můžou nasávat atmosféru NBA. Výhodou pro Víta je i to, že OKC Blue hrají svoje zápasy v hale, kde nastupují i Thunder k utkání NBA. Hráči jsou tak flexibilnější a můžou snadno pendlovat mezi oběma týmy.“

NBA

27. prosince 2021 • 21:59

NBA Triple: rekordman Curry? Génius. Magic Johnson je ale pořád před ním

NBA

20. prosince 2021 • 12:52

Trojkařský fenomén Curry: geny, prckova přednost i speciální trénink