Hvězda USK vyrůstala v Bronxu: To prostředí vás může zlomit!
Česká nátura jí nedělá problém. Sama se narodila a vyrostla v Bronxu, newyorské džungli, kde se s vámi život nemaže. „To, co tam prožijete, vás ovlivní do konce života,“ ví Kia Vaughnová, jedna z hvězd basketbalistek USK Praha, které budou od pátku hostit prestižní Final Four Euroligy. A vypráví nejen o šancích domácího celku na úspěch, ale i o tom, proč je Česko jejím druhým domovem.
Na pravém zápěstí se jí vlní vytetovaná linka, jež jí připomíná životní krédo: „Znamená to: víra, naděje a láska. Je to symbol křivky v nemocnici, když dýcháte. A moje heslo, zdraví na prvním místě,“ vypráví Kia Vaughnová, pivotka USK Praha. Díky zarputilosti, kterou jí vtisklo tvrdé dětství v New Yorku, pomohla dotáhnout basketbalistky USK Praha do Final Four Euroligy.
Jak moc bylo těžké vyrůstat v drsném prostředí Bronxu?
„Moje dětství bylo úplně odlišné od dětství těch, kdo vyrostli třeba tady u vás. Když to mám porovnat, tak je to život na ulici, ve městě, ve specifi cké části Ameriky… Ale ráda bych řekla, že jsem to dala a zvládla to. Což je ten nejlepší pocit, který teď z toho mám.“
Byla to škola života?
„Určitě. Můžete tam padnout, můžete se tam vyšvihnout, nebo vás to zlomí. Je to život v džungli, jako znáte od Jay Z nebo Alicie Keys. Když to překonáte, můžete to brát jako osobní úspěch a něco, co si nesete do konce svého života. Víte, odkud pocházíte, a nechcete zpátky, takže vás to posouvá pořád dál a dál.“
Basketbal je tam tedy…
„Šance. Lístek k něčemu, čím chcete být, a něco, co vás odtamtud může vzít třeba sem.“
Takže máte misi splněnou?
„Ne, moje mise pořád pokračuje. Stále je spousta věcí, které chci dokázat. Vždycky si člověk musí uvědomit, co je jeho posláním. Myslím tady, na Zemi. A já jsem si jistá, že můj osud je hrát basketbal, takže na tom stále makám.“
S českými zvyky a mentalitou jste se v Praze srovnala?
„Jasně, vždyť pocházím z části New Yorku, kde je to pořádný národnostní kotel. Jsou tam odlišní lidé s odlišnou mentalitou a odlišnou kulturou. Tam nenajdete jen jeden přesně daný typ člověka. V Bronxu můžete vidět spoustu rozdílů, národností, zvyků a spoustu různých mentalit.“
Jak velký rozdíl je mezi životem zde a v New Yorku?
„Kdybych to měla porovnat se Státy, našla bych řadu podobností. A také máte dobré jídlo. Mám ráda americká jídla, ale tady mi také hodně chutná.“
Však jste také pořádný kus ženské a vaše fyzické parametry jsou pod košem velkým plus…
„Mám tu ráda třeba restauraci Kobe. Tam chodím jíst sushi, hamburgery, omáčky… a pak Grosseto, italská restaurace, kterou mám blízko od domu a mají tam dobré lasagne. Jak doma, tak tady mám své oblíbené restaurace.“
A co pizza, na ni jste prý vysazená?
„No jo, pizza. Vím, že ji tu máte hrozně rádi, ale přiznám se, že ta mi třeba více chutná v New Yorku, i když není moc zdravá. Na druhou stranu tu ale máte spoustu parků a zeleně, což doma není. A je pěkné si do toho zajít na piknik se psem. Lidé tu chodí kolem a povídají si s vámi, občas vás pozdraví: Ahoj, dobré ráno, jak se máte, a já jsem vyděšená a ptám se: Proboha, co se děje? (směje se) Praha je pro mě jako druhý domov.“
Na ten pravý domov ale určitě nezanevřete, že?
„Ano, vždycky jezdím domů na Vánoce… a to je strašně bláznivá věc. Jsem z New Yorku a strávila jsem tam spoustu času a stále tam jsem občas jako turista a chodím po věcech, které bych ještě mohla vidět. Chodím se dívat na vánoční stromek a bruslit, a i když tam nemůžu úplně bydlet, mám tam mamku a bratra, a to je dobrý pocit.“
Rodina do Prahy za vámi také občas přijede?
„Jojo, občas mě i tady navštíví. Vždycky je pozvu.“
Takže jim děláte průvodce?
„To je tak všude. Ale beru to jako požehnání.“
A co kulturní život?
„Občas si zajdu třeba do kina a někdy chodíme se spoluhráčkami. Já ale nejsem moc člověk, který by byl na tyhle velké filmy. Ani ve Státech to tak nemám. Spíše sleduju své show v televizi nebo na počítači a stejně tak i tady.“
Češtinu už také trochu zvládáte?
„Laia (spoluhráčka Palauová) ví, jak je to těžké, a říká, že bych toho měla nechat. Ale já bych se třeba chtěla zkusit něco naučit. Mám ráda zvuk toho jazyka. Jak to zní a pluje na jazyku. Je to zase unikátnost jiné kultury a země. Kéž bych uměla jiný jazyk kromě angličtiny a mluvila jím.“
Vaším předzápasovým rituálem je údajně i poslech Beyonce z iPodu. Co na to kabina?
„Tam hrajeme takový mix, všechno možné, ale tancujeme i na českou hudbu. S Beyonce však máte pravdu. Mám ráda ten druh hudby, kdy cítíte, jak vám proniká do těla a duše.“
Jak moc vyhlížíte coby jedna z hlavních opor USK Praha blížící se Final Four?
„Je to něco zvláštního a moc se na to těším. Je to dobré pro Prahu a snad přijde spousta lidí a užijí si to. My už jsme se tam chtěly dostat minulý rok, takže si to teď chceme užít, zůstat v klidu, hlavně se nestresovat. To by ničemu neprospělo.“
Laia Palauová třeba říkala, že budete spíše v roli toho čtvrtého a tlak na vás bude menší…
„Souhlasím, necítím žádný tlak. Dostaly jsme se tam, kam jsme chtěly, a můžeme být vnímány jako outsideři. Na druhou stranu ale věříme, že uspějeme. Být možným překvapením je pro nás velkou motivací.“
